Don´t panic and carry a towel...

Tak nám zavřeli školu. Pokud tato situace budí něčí závist - "jé, oni maj´ zase prázdniny... apod.", tak zcela zbytečně. Nemáme prázdniny. Pouze jsme rozšířili řady těch s "překážku v práci". Důvod proč je snad jasný a logický...

Není čas na hrdinství, ale ani na paniku. Ono uhlídat třicet dětí ve třídě je sice fuška, ale dá se to. Je to náš denní chleba. Ale uhlídat, jestli se nám mezi několika sty žáky v celé škole nepotuluje nový virus, to už je nad naši síly a to si nemůžeme vzít na triko. Rozhodnutí Bezpečnostní rady státu je v tomto případě na místě.

Říká někdo, že jde jen o "davové šílenství"? Jak se to vezme. Já bych to spíše nazvala prevence. Jsme na začátku něčeho, s čím nemáme patřičné zkušenosti. Jak eliminovat rizika, když ani pořádně nevíme, kde všude hrozí? Babo raď. Uzavřít všechna zařízení, kde se pohybuje nad sto lidí, zrušit hromadné akce, které stály spoustu peněz (hlavně organizátory), zakázat návštěvy v nemocnicích... To sakra bolí, ale má někdo lepší nápad?

Ano, jeden bych měla. Přestaňme si ťukat na čelo, co je to za Kocourkov či rovnou Absurdistán. Přestaňme se tvářit, že nemoc způsobená virem, kterému se zatím neumíme bránit, je jen "chřipečka". Na druhou stranu nemusíme mluvit hned o Apokalypse. Jasně, patrně se děje (jak jinak) spousta systémových chyb a chybiček, ale kdo z nás má přesný manuál Jak na věc? No samozřejmě tak trochu všichni. Jsme přece národ Chytrých Horákyň a Honzů (pardon, nemám v úmyslu urážet nositele tohoto jména). Takže jakmile je o něčem rozhodnuto, je hned všechno špatně, protože Tenhle by to udělal úplně jinak a mnohem lépe a Tahle má zase na skladě hned tucet geniálních řešení. No nic, nebudu se plést do věcí, kterým dokonale nerozumím. Já se totiž za paní Chytrou nepovažuju, jen mám ve zvyku občas používat selský rozum.

Takže zpátky do škol, tedy těch zavřených. To je moje parketa. Do toho snad trochu vidím. Vynucený pobyt dětí doma (zatím na dobu neurčitou) s sebou nese celou řadu komplikací, jak pro děti a jejich rodiče, tak i pro učitele. Kdo se postará o ty malé? Kdo vykompenzuje rodičům, kteří si berou ošetřovačku, ušlý zisk? Kdo pohlídá, že se ty větší opravdu budou učit, např. na maturitu, a nebudou se jen tak bezcílně několik týdnů (kdoví?) poflakovat? Jak učitelé doženou zameškanou látku, kterou jim předepisují nadupané učební osnovy?

Za mne osobně to není nebetyčný problém, určitě ne větší než poloprázdné regály v samoobsluze. Tak prostě musím nadělit žákům úkoly, na kterých mohou pracovat samostatně - zkrátka taková "home school", případně zajistit "učení na dálku", tj. vyrobit elektronické pracovní listy a online je sdílet se svými studenty. A hlavně dítka donutit (to už bude bohužel na rodičích), aby zůstala v kontaktu s realitou, tedy školou.

Možná řeším "banality" v porovnání s tím, co se na nás valí ze všech stran: nejistota, co bude zítra, kolik dalších lidí se nakazí, jaká další omezení přibudou, jak to zasáhne finance rodin, jak to zamává s existencí soukromých podnikatelů, firem a potažmo celou ekonomikou...

Momentálně se všichni nacházíme ve stavu jakéhosi nouzového režimu, přehodili jsme výhybky v našich každodenních životech, jedeme po jiné koleji a vůbec netušíme, kam nás ten vlak plný STRACHU z neznámého a nepředvídatelného veze. Jsme plni obav, jestli třeba nevykolejí.

Začínáme panikařit, hltáme další a další informace, kterými nás ve více než únosné míře sytí média. Omíláme stará fakta, přihazujeme k nim s patřičnou vážností nová a rozebíráme ze všech stran kdo, co, kde, kdy, jak řekl O TOM, co visí nad námi všemi. Ano, informace jsou moc důležité, ale také nesmíme zapomenout zachovat si zdravý rozum.

Panika nás nesmí položit na lopatky, i když se v ní, pardon, celkem slušně "rochníme". Nevypovídá snad něco o naší přetechnizované a přecitlivělé civilizaci vysoká obliba všech těch Godzil, Armagedonů, Drtivých dopadů, Konců civilizace I až VIII?

Přiznávám, že jsem neviděla ani jeden z nich, úplně mi stačily upoutávky. Nežiju přece v katastrofickém filmu, ale v realitě, které musím čelit ne pomocí laserových mečů a takových těch blýskavých rekvizit, ale tím že zůstanu (v rámci možností) normální.

Konec řečí. Jdu dělat něco konstruktivního, třeba pracovní list na procvičování české gramatiky. Na žehlení a pucování oken dojde, až se bude opravdu blížit konec světa.

Howgh!

P. S. : Aha, ještě asi dlužím vysvětlení, jak je to s tím ručníkem (viz nadpis článku). Pokud vám něco říká Stopařův průvodce po galaxii od Douglase Adamse, určitě vytušíte, k čemu se hodí ručník v případě zániku světa. Pokud ne, zde je malá ukázka. Berte ji prosím s rezervou, je to "jen" parodie na katastrofické filmy... :))

Tak zas někdy příště...