Vážení, nevím jak vy, ale i já jsem si všimla zpoza zamlžených brýlí, že už venku začalo jaro. Ráda bych ho vdechovala plnými doušky, ale čím více se nadechuji (a následně vydechuji), tím více se mi mlží brýle. To ta rouška...
Fotit naštěstí můžu, ale kdyby snad náhodou něco bylo lehce rozostřené, tak mne prosím omluvte. Pro jistotu jsem nazvala tento fotoblog "dokonalá nekrása". Do hledáčku mi totiž mimo jiné skočily i nekrásné věci, které patří k jaru, potažmo k našemu životu. Takže asi takhle.
Nošení roušky je sice otrava, zvláště pro nás obrýlené (díky za různé tipy na FB, které radí jak zabránit mlžení - saponát, speciální sprej, drát... - moc to nefunguje), ale má to i své výhody. Můžeme zakrýt věci, o kterých si myslíme, že jsou nekrásné: velký nos, kruhy pod očima, pupínky, atd.
Tak tedy cestou na zdravotní vycházku do nedalekého lesa jsem zachytila a zdokumentovala tyto věci:
Tenhle převážně nevážný blog zveřejňuji proto, že i v dobách nelehkých je třeba myslet na normální věci, vidět krásu i nekrásu kolem sebe a hlavně žít dál... Doufám, že to alespoň pár čtenářů potěší.
Tak zas někdy příště. :))
Na závěr přikládám písničku, kterou vždy prvákům pouštím v hodinách angličtiny první jarní den. Tentokrát jsem jim ji poslala alespoň přes Facebook.
