Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
...nashromáždila v loňském roce:
- některá vína skřípou mezi zuby ( No možné to je, ale na vlastní kůži, totiž zuby, jsem to nezažila. Zuby skřípu poměrně často, ale s vínem to nemá nic společného.)
- z francouzské etikety nevyčtu vůbec nic (Naprostý souhlas, moje francouzština ustrnula v lekci tři pro začátečníky, takže umím konstatovat, že Pierre myje kočku v koupelně, děti si hrají na schovávanou a tak podobně..., ale o francouzských vínech nevím lautr nic. Bohužel "nevyčtu" nic ani v situacích, nad kterými mi stojí rozum, i těch je celkem dost.)
- víno se nepije na žal, ale na radost - znásobuje to chuť (Tak pod to bych se klidně podepsala. Na pití vína by měli být alespoň dva. To samé platí i o radosti a žalu. Je potřeba je sdílet.)
Tyto pro život zcela zásadní informace nejsou tak úplně z mé hlavy. Poznamenala jsem si je na lístek se seznamem vín , který jsme dostali na jedné prázdninové degustaci na hradě Vildštejně.
Tím se konečně dosti obšírně dostávám k jádru věci. Minulý rok byl celkem dobrej ročník. Zprvu možná trochu trpký zdál se, začal řadou problémů v osobním životě. Pak se rozvinul velmi slibně, tzv. nabral šťávu a přinesl mnoho nečekaného. Občas to byl trochu adrenalin, ale hlavně byl plný nezapomenutelných zážitků. Když dozrál do svého konce, sklizeň byla celkem slušná, ale není vždy vše skvělé sluncem zalité. Člověk musí počítat i se ztrátami, které bolí. Zůstane vám po nich smutek a neutuchající pocit, že něco chybí...
C'est la vie...
Zde přikládám fotodokumentaci z loňského roku a občas nějaké ty plky.
Tak zas někdy příště a opatrujte se :))...
P. S.: Všechny fotky, kromě té přeposlední (netuším, kdo ji fotil někdy tak v roce 1972) jsem pořídila já v loňském roce.
