Dobrá, ale co když...

Co když nevěřím tomu, že vyjít do ulic má nějakou cenu. Co když si myslím, že svoboda a demokracie jsou jen taková prázdná hesla o ničem. Co když je mi to všechno úplně jedno, protože co já můžu změnit? A vůbec, nemám ani chvilku

...abych o tom přemýšlela, abych to řešila a nedejbože si snad myslela, že je to pro život nějak šíleně důležité stát vzpřímeně a nekoukat se na to, jak mi někdo do očí lže...

Ale co když mě to přece jen nějak vnitřně štve a neslučuje se to s mým selským rozumem, svědomím a lidskou důstojností? Proč?

Protože nemám ráda lži. Nechci se spokojit s tím, že mi někdo zacpe ústa koblihou, nakrmí mé uši líbivými sliby a nic neříkajícími frázemi a pak před mýma očima retušuje šmouhy na kráse té naší soudobé reality. Nemám ráda pocit studu a trapnosti, které se dostavují při pohledu na to, co jsme si tady za těch třicet let vypěstovali. Sami a dobrovolně jsme si to zvolili, případně nechali někoho, aby zvolil za nás: aroganci, přezíravost, sebestřednost, ...

Mám být za tohle vděčná a držet ústa a krok? Vždyť se nemám až tak špatně. Mohlo by být hůř. Vždyť žiju v relativní svobodě, mám k dispozici všechny možné vymoženosti naší civilizace, mám co jíst, kde spát, mám možnost cestovat, rozhodovat o svém životě...

Tak co mi chybí? Na co si stěžuju? Tak nějak ztrácím důvěru v to, že na mne někdo nešije kulišárny, že nepřestanou platit pravidla slušnosti. Vážně si nejsem jistá, jestli se někdo pomalu a nenápadně nesnaží posouvat hranice toho, co ještě demokracie unese.

Co je to vlastně ta "demokracie"? Vláda všech lidí nebo jen těch, kteří si koupí politickou moc? Je to rovnost všech před zákonem nebo si někteří z nás mohou zákony upravovat podle vlastní potřeby?

Na Letnou jsem si nepřišla zakřičet a zpochybňovat výsledky demokratických voleb. Zpochybňovat mohu tak maximálně, jak je možné v tomto malém státě zcela legálně získat během pár let několikamiliardový majetek, ovládnout média a zároveň vstoupit do vysoké politiky. Nemluví ze mne závist, ale není toho přespříliš?

Neměla by politika být spíše službou veřejnosti než prostředkem k hromadění kapitálu do vlastní kasičky? No dobrá, ať si velkopodnikatelé hromadí, jak se jim zlíbí, ale neměli by se podílet na státní moci. To se jaksi neslučuje s "dobrými mravy" - mám takový dojem. A tuším, že podobné názory měla velká část lidí, kteří se dnes sjeli ze všech koutů republiky do Prahy. Věřím tomu, že tito lidé nejsou tupé ovce, které neví, co činí. Nevážili stovky kilometrů kvůli recesi.

Na Letné zazněly celkem jasné argumenty, o co "chvilkařům" jde. Můžete s tím i nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, utahovat si z nich a spílat jim, ale to je asi tak jediné, co se s tím dá dělat. Nebudu zde citovat plamenné výroky, které dost možná oponenti této "pomýlené hrstky křiklounů" za pár dní rozcupují na kousky. Poznamenala jsem si jen dvě myšlenky, které hovoří samy za sebe:

"Ti s největší šrajtoflí si koupí nejvíce oslňujícího světla".

"Pokud si na demokracii nenajdeme alespoň chvilku, za chvilku o plnohodnotnou demokracii možná přijdeme."

Na závěr nabízím pár fotek, které asi komentář nevyžadují.