V poslední době mě neznámý adresát skrývající se pod jménem PLUS SIZE bombarduje maily typu: nestyďte se za svou postavu, i když máte kila navíc, u nás si plavky určitě vyberete... Co je, ksakru, tomu Plussajzovi do toho, kolik...
...mám kilo? To mě jako tajně šmíruje, nebo co? Stydět by se měl on!
A vůbec, nesnáším tu diskriminující nálepku "plus size", která se týká velikostí nad 42, případně L a výše. Kdo jako určuje, co je to "normální" size, a od kdy už je to "plus"? Proč se velikosti 34 (odpovídá běžně rostlé, cca třináctileté dívce a jen malému množství velmi hubených dospělých žen) neříká "minus size"? Ženy, co jsou "plus size", bývají v lepším případě označovány jako "při těle" (znám i méně lichotivé výrazy) a co ty takřka neviditelné ženy, dívá se snad na ně někdo skrz prsty, že jsou "od kosti"?
Než jsem zmíněné maily vztekle zahodila do koše a ten následně vysypala, alespoň jsem si rozklikla obrázky těch "úžasných" slušivých plavek pro ženy s "kily navíc". No řeknu vám, dost mne to zklamalo. Modelky na fotkách byly asi tak o dvacet kilo prostorově výraznější než já, ale z toho, co měly na sobě, a hrdě se s tím vystavovaly, bych si fakt nevybrala.
Marná sláva, co si budem nalhávat, nejen šaty, ale i plavky dělaj člověka. Se svou "plus size" postavou jsem už celkem takřka srostlá, no co mi taky zbývá. Doufám, že vím, co mi sluší, a co už raději vyřadit ze šatníku. Ale plavky - to je zatím samostatná, poněkud ožehavá, kapitola. Mám takovou utkvělou představu (naštěstí mylnou), že mě při výstupu z převlékací kabinky na veřejném koupališti nebo na pláži někdo z mladší generace kriticky oskenuje pohledem a pomyslí si své, protože všude kolem chodí jen uchazeči o casting v nových epizodách Pobřežní hlídky, a možná mi bude taktně naznačeno, že konkurz na komparz pro Putování s dinosaury se koná někde úplně jinde.
Asi moc koukám na americké filmy, kde tvůrci až úzkostlivě dbají na to, aby nikdo z účinkujících (byť hrající jen "křoví") neměl ani deko navíc. Pokud snad uvidíte v americkém filmu někoho "oversize", jde patrně o komedii, případně tzv. nezávislý film. A to se ve statistikách uvádí, že zhruba 35% amerických mužů a více než 40% žen je obézních. Nelžou si ti Američani s tím kultem dokonalého těla tak trochu do kapsy?
Netuším, jaký poprask by způsobilo, kdyby někdo natočil seriál Baywatch po třiceti letech v původním obsazení, aby lidé viděli, že i bohyně Pamela Anderson je bytost z masa a kostí (no možná i víc než jen z toho), a že David Hasselhoff dokáže omračovat svým charismatem i po šedesátce. Šok diváků by byl možná srovnatelný už snad jedině se skandálním odhalením tajných zkoušek jaderných zbraní.
Ještě že u nás v české kotlině jsme zatím jakžtakž normální a umíme si dělat legraci sami ze sebe. Tedy jak kdy a jak kdo.
Včera jsem už podruhé viděla nový film Ženy v běhu. Není to snímek, který sklidí všemožná akademická ocenění, jeho humoru a zápletkám by se leckdy dala vytknout určitá prvoplánovost a předvídatelnost, najdeme v něm i spoustu filmařských klišé, ale stejně se na něj půjdu někdy s odstupem času klidně podívat i potřetí.
Nejvíce se mi na filmu líbila ta hravá nedokonalost normálních ženských. Klobouk smekám zejména před paní Zlatou Adamovskou, která je stále nádherná a okouzlující dáma se vším všudy, i když někdo z publika za mými zády jedovatě poznamenal: teda ta je... (přeloženo do přijatelného jazyka: "trochu při těle"). A ocenila jsem také tu krásnou uštvanost a strhanost rysů matky tří kluků od puberťáka po mladšího školáka v podání Terezy Kostkové. Já jsem věkově přesně uprostřed mezi těmito dvěma dámami. Co bych dala za schopnost jedné z nich vůbec nestárnout, a té druhé pro změnu tiše závidím její všudypřítomný odzbrojující úsměv. Neřeknu vám, kterou myslím v prvém, a kterou ve druhém případě. Tipněte si sami.
Film nejen pobaví a potěší, taky nabíjí pozitivní energií. Už se těším, až nastanou jarní dny a já se půjdu proběhnout (no raději spíš projít, pokud nebude stávkovat můj zdevastovaný kotník) do přírody a budu dobíjet.
Jo a s těmi záhadnými e-maily od PLUS SIZE už asi tuším, odkud vítr vane. Před několika týdny jsem si objednala přes internet takový fakt úžasný tričko velikosti L. Takže nejspíš "Velký Bratr" na všemocném médiu vše vidí a už ví, že mám kila navíc. No a co? To tričko je sice "trochu" odvážnější - má díry na rukávech a poněkud více odhaluje ramena. Na druhou stranu, při pohledu na tenhle kousek oblečení si nepochybně většina vnímavých pozorovatelů řekne: "No vida, je to kočka..." :))
Tak schválně:
Na závěr přidávám jednu moc pěknou písničku od skvělého zpěváka Petra Spáleného:
Tak zas někdy příště. :))
