Z krabicového vína se přece nikdy nikdo nemůže opít. Kdo ví, jestli je v něm vůbec nějaký alkohol, teda když už, tak maximálně jedno nebo dvě procenta. Bodejť, vždyť je to jenom obarvená voda, když to stojí kolem dvacky. Tak proto je skoro vždycky v sámošce u metra vyprodaný. Ještě že má zásoby, jinak by jí ho bezdomovci vyfoukli před očima. To laciné víno v krabici kupují jen bezdomovci. A taky ona.
Dneska si dám jen dvě deci, řekla si Diana. Mám ještě na stole stoh písemek k opravování. Ach jo, to zas bude plodný večer: 4, 5, 5, ještě 4 -, sem tam nějaká trojka. No prostě horor. Jak to říkali v té hře Járy Cimrmana? "Debil, blbeček, debil, blbeček..." - no jo, ale to je z dob Rakousko - Uherska! Když na to ta děcka nemají, tak proč je rodiče na tu školu cpou? "..... na učení se nehodí, kdyby měl aspoň tu maturídu..." (Jo aha, to je zase z jednoho prvorepublikového filmu, ale to je jedno, povzdychla si Diana).
Kašlu na věc! Diana vztekle mrskla na stůl červenou propisku, když byla asi tak v polovině písemných prací. Zato víno v krabici bylo už dávno za půlkou. No co, vždyť v něm není skoro žádný alkohol. Nic to se mnou nedělá. To se mi jen dělá špatně z těch blábolů, co tam zase studenti naflákali. Tak to by pro dnešek stačilo. Jestli zase bude někdo remcat, že už to nemá dávno opravený, tak ať se těší...!
Co s načatým večerem? Dávají něco v televizi? Hm, zase nějaký thriller nebo pro změnu americká komedie ze střední školy. U thrilleru by zaručeně usnula, je to pořád to samý - akční hrdina zachraňuje svět před psychopatem, živelnou katastrofou nebo invazí mimozemšťanů. Případně živelní mimozemšťané zachraňují akčního psychopata před katastrofickým hrdinou nebo tak nějak. A komedie ze střední - ne díky! Při té jí naskakuje husí kůže - kam se hrabe nějaký akční thriller!
Zavolám kamarádce? Mohly by si dát dvě deci a poklábosit o životě (ještě má někde schovanou jednu krabici vína). Diana vytáčí na mobilu telefonní číslo. Má ho vypnutý. Přece ještě není tak pozdě. Že by zkusila pevnou linku?
Dlouhý vyzváněcí tón. Po chvíli to ve sluchátku zachrastí a ozve se nevrlé: "No víš, Dino, promiň, už bude skoro deset, zítra musím vstávat do práce...... Ne dnes už ne, vážně, ......... ty už jsi asi dneska svý ´dvě deci´ měla, jak tě tak poslouchám, ne?........... No tak snad někdy příště........ a moc už to s tím pitím nepřeháněj, znáš to............ tak čau.........."
Ježiš! To už je deset? No jo, vlastně, kdo by to byl řekl? Co tím myslela, ať to s tím pitím nepřeháním? Vždyť měla jen dvě deci, no dobře tak asi trochu víc, ale v krabici přece ještě něco zbylo! Aby se neřeklo, ten zbytek si nechá na někdy jindy. Přece není žádná alkoholička! Taky by už měla jít spát, zítra to zas bude náročné.
V koupelně se Diana dlouho mračila na svůj obraz v zrcadle. Co tady dělá ta cizí ženská? Do pr..........., zaklela polohlasně, to jsem bohužel já! Diana - bohyně lovu! Koho to napadlo dát mi tak pitomý jméno? Bohyně! Možná tak před dvaceti lety a třiceti kily! No mohla dopadnout hůře - její mladší sestra se jmenuje Venuše. No i když dnes by si s ní jméno klidně vyměnila.
Při pohledu na svou postavu si vzpomněla na rodinný výlet do Věstonic. To byli ještě všichni spolu. Tenkrát. Co na tom teď sejde, co bylo tenkrát - to už nikdo nevrátí. Jediné na čem záleží je to, co je teď - no pěkně děkuji, odfrkla si ironicky Diana. Nebo spíše to co teprve bude, to snad ještě může nějak ovlivnit. A nebo ne?
Mám ještě v lednici nedopitou krabici vína. Dám si jen dvě deci a pak půjdu spát, řekla si Diana. Vždyť v tom není skoro žádný alkohol.
Proč vidím v zrcadle všechno šišatě a rozmazaně?
