Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...

Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...

...některá jejich dobrodružství. Tedy nemám zrovna na mysli bitky s proradnými ziskuchtivými bělochy či nechat se skalpovat u kůlu. Chtěla jsem na vlastní oči vidět Stříbrné jezero, rozeklanné skály a travnaté stepi, kde cválali Vinnetou a Old Shatterhand na svých hřebcích a čelili nástrahám Divokého západu (alias zemí bývalé Jugoslávie).

Vím, že se zmíněné mayovky natáčely kdesi v Chorvatsku, ale i tak jsem na našich horských túrách v Albánii prožila jakési déja vu ze svého dětství a mládí. Jen ty své hrdinné idoly jsem tam už nepotkala. Sám Manitou ví, kde je jim konec...

Konečně míříme do hor, na které jsme se tolik těšili.
Dalším místním specifikem je, že kromě běžných vozidel jsou běžnými účastníky silničního provozu různá bizarní vozítka, která brzdí provoz, ale také...
...domácí zvířata, která se leckdy chovají spořádaněji než chlápek na polorozpadlém motocyklu vezoucí náklad prken zabírající celou vozovku. Jak vidíte sviňka se selátky se drží hezky u krajnice.
Průvodce řekl, že máme jít po červené značce...
Pro případ, že byste si ve zdejších končinách potřebovali odskočit na toaletu, raději si dojděte do křoví.
Křoví budeme asi brzy potřebovat, neboť míříme na občerstvení do nejmenší albánské hospody ve Fushë Zez.
Míjíme další farmy a stavení. Jako by se tu zastavil čas.
A zase ty bunkry...
Za pokladem na Stříbrném jezeře vyrážíme další den na řeku Drin, konrétně na výlet motorovým člunem po jednom z přilehlých jezer.

 

 

 

 

Zážitků v i následujících dnech bylo tolik, že to nelze shrnout do pár vět. Takže opět nabízím všehochuť obrázků.

Tohle nebyly jen tak obyčejné lesní jahody, ale...
...ale mega jahody - tuhle hrstku nasbírala kamarádka za dvě minuty.
Opět jsme v Prokletých horách, jen o kus dál.

 

 

Tak si to shrňme: albánský jazyk jsem se nenaučila, Vinnetoua ani Old Shatterhanda nepotkala, ale zamilovala jsem se... Do zdejší přírody, moře a dechberoucí krásy, jestli to chcete vědět.

Je čas se rozloučit...
Řeknu to takhle: naštěstí jsem nebyla unesena a rozprodána po částech na orgány, ale každopádně jsem byla tím, co jsem viděla a zažila, unešena...
Bylo to krásné a povznášející.

Tak zas někdy příště. :))

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Pavla Kolářová | čtvrtek 21.7.2022 20:11 | karma článku: 19,09 | přečteno: 353x