Bridget Jones po česku

Tak na co to svede tentokrát? Novoroční depka v březnu? Zimní únava respektive jarní? Krize středního věku nebo už ji dostihly pre-klimakterické nálady? Gita už se zase babrala, nimrala a nípala ve svém životě. Nápoj z otevřené láhve ubýval a ubýval, kdežto pochmurná a depresivní nálada se nebezpečně rozpínala v její kuchyni a narůstala na objemu stejně jako hromada odpadků v několik dní nevyneseném koši.  

„Shit!“ Ulevila si po anglicku, český ekvivalent by nevyzněl v dané situaci tak přesně. A v jaké vlastně?

Možná za to může ta knížka, co dostala od kamarádky k vánocům a otevřela ji teprve teď – třetí díl její oblíbené Bridget Jonesové nazvaný Láskou šílená. Tolik se na ni těšila a teď má sto chutí ji přihodit do přetékajícího odpadkového koše. Kde je ta praštěná třicátnice, která pořád řeší velké pozadí, malé sebevědomí, nadbytek špeků a nedostatek spolehlivých chlapů? Zestárla, zhubla do velikosti 38 (Šťastná to žena!), už je zase sama – vdova se dvěma dětmi (To má teda fakt blbý holka!).

Když bylo Gitě kolem třiceti, jedním dechem zhltla dva předchozí díly. V půl jedné v noci budila manžela svými záchvaty smíchu. Když jí bylo ouvej, znovu a znovu si přetáčela oblíbené scény z obou filmů. Teď nemá ani sílu pustit se do druhé půlky knížky. „Shit!“

Některé věci z příběhu stárnoucí Bridget jí vzdáleně připomínají vlastní život, tedy až na ty britské reálie a humorný tón. Gitina současná realita moc humoru nevzbuzuje, leda tak černého. Na rozdíl od té lehce cáklé Angličanky, Gita nežije v domku na předměstí, ale v nezrekonstruovaném paneláku na sídlišti z 80. let, které se kdysi pyšnilo jako vzorový příklad socialistické urbanizace, kdežto dnes působí poněkud omšele. Gita také nemá dvě roztomilé malé děti, vyžadující veškerou její péči a lásku, ale dva téměř nesnesitelné puberťáky, kteří permanentně vyžadují zvýšení kapesného. Konečně, Gita nežije ze slušné renty po renomovaném bohatém manželovi, ale svého průměrného platu, občasného přivýdělku a neslušně nízkých alimentů od svého nerenomovaného ex-.

Už by měla jít spát, nebo se zítra nevykope včas do práce a bude muset čelit hláškám svých ´dětiček´: „No jo, máma zase měla svou ´černou hodinku´ v kuchyni“. Dost možná že ji za zavřenými dveřmi svého pokoje pomlouvají, jaká je notorička, věčně nespokojená a ufňukaná, zkrátka příšerná matka. Tak a dost! Takhle to přece dál nejde! Než si to rozmyslí, vylévá zbytek vína z láhve do dřezu. Taková škoda, ale co! S tímhle musí přestat!

Co dál? Zase bude sepisovat seznamy toho, co musí a nesmí? K čertu s nimi! Ty předchozí skončily kdesi na dně šuplíku, kdoví jestli je už dávno nevyhrabošili její ´miláčkové´. Další elaboráty sestavovat nebude. Svůj ´aktuální´ seznam nosí v hlavě a opakuje si ho stále dokola jako mantru:

• Neužírat se pocity viny.
• Nepřežírat se kvůli pocitům viny!!!
• Neupíjet se, aby na své pocity viny zapomněla.
• Udělat za předchozím manželstvím tlustou čáru.

Takovouhle:============================

Za tlustou čárou budou následovat už jen samé nové perspektivy, nové začátky, nové vztahy…….. a taky nové trapasy a pády na ústa. Skoncuje se samotou a najde si konečně nějakého normálního, vstřícného, nekomplikovaného, nenabručeného, nenáročného……… nepřehání to trochu s těmi nároky? Zkrátka CHLAPA!

Jenže kde a jak se v dnešní době seznámit, když jí táhne na padesát? Jak vůbec zoufalé ženy v zoufalém věku balí chlapy? Na svůdné defilé v jednodílných plavkách jako za mlada by dnes rozhodně nesázela, spíše by vzbudila veřejné pohoršení. Možná by uspěla klasicky po česku – bábovka, vepřo-knedlo-zelo, lichotivé řečičky a tak. Musí se přeptat kamarádky Rendy, ta teď po rozvodu fičí na různých internetových stránkách typu: najdute.cz, hodimeseksobe, uzminenidvacet, sexykocicka, stastnechvile, apod. Občas jí dává číst odpovědi, které si známkuje stupni 1 až 5 jako ve škole.

Když můžou jiní, proč by to nezkusila i ona? Gita věnovala několik následujících týdnů ´průzkumu trhu´. Žasla, kolik webovek se věnuje seznamování. Zaslala online několik svých, pochopitelně trochu přikrášlených, profilů a čekala, že se jí k nohám pohrnou nápadníci. Po vzoru kamarádky si je přetřídila na: Koloušci, Celkem ujde, Možná?, Pozor! a Nebrat! Ty co aspirovali na označení ´Totální úchyl´ automaticky mazala. To vše musela samozřejmě provádět v naprostém a přísném utajení před svým vlastním potomstvem, aby ji oni sami neoznačili za ´totální úchylku´.

Dny za ´Tlustou čárou´ ubíhaly, slibné partie ze skupiny ´Celkem ujde´ neohlášeně mizely za lepším, ti ze skupiny ´Možná?´ se pomalu a jistě přesouvali do kategorie ´Nebrat!´ či rovnou ´Vymazat!´ Několik nadějných ´Koloušků´ se nakonec ukázalo jako naprosto věkově nevhodných – buď byli náctiletí nebo si ´vyretušovali´ věk o nějakých dvacet let.

Gita právě seděla v koupelně (po kuchyni její nejoblíbenější místnost v bytě) a rekapitulovala svůj ´mentální´ seznam: hmotnost – mínus 2,5 kila od minulého vážení (plus 17,5 kg k dosažení ideálu), počet alkoholových jednotek – přiměřeně (to znamená, že vždy přestala pít těsně předtím, než si začala připadat jako zoufalý notorik), počet uskutečněných rande – 0,5 (bylo to totiž jen tak ´napůl´ rande – trvalo asi 1minutu, po té co její protějšek zjistil, že by mohla být jeho matka, prchnul – nejspíše ke své vlastní matce), počet neuskutečněných rande – nepočítaně (důvody: pocit trapnosti, pocit přestárlosti, pocit otylosti, pocit nedokonalosti…….až po: ten se mi nelíbí, případně je to TÚ – totální úchyl).

Uprostřed své ´koupelnové seance´ Gita uslyšela podezřelé kap, kap, kap. Buď mi už kape na karbid, nebo zase zlobí těsnění, pomyslela si. První možnost by ji nikterak nepřekvapila, ale v tomhle starém panelákovém bytě to, bohužel, bude ta druhá.

Ach jo! Gita se zanořila pod umyvadlo a se zděšením sledovala zvětšující se mokrou skvrnu na zdi. Zdeptaně si sedla na okraj vany a pokračovala v rekapitulaci: manželství se mi rozpadlo, byt se mi rozpadá a než se začnu rozpadat já sama, budu muset sehnat instalatéra. Zavolá Rendě, své internetové vztahové poradkyni a zároveň dohazovačce různých řemeslníků.

Renda si samozřejmě, jako vždy a se vším, věděla rady, takže o dva dny později někdo zvoní u Gitiných dveří. Dovnitř vpadne chlápek asi tak jejího věku a žoviálně spustí:

„Ahoj Gito, to jsem rád, že tě vidím. Poznáváš mě?“

Probůh, pomyslí si Gita, měla bych toho chlápka znát? Že by někdo z internetu? Na TÚ vypadá až moc dobře a mezi ´Koloušky´ už taky dávno nepatří. Kdo to jen může být? Tápe.

„Ty ses vůbec od základky nezměnila. Vypadáš fakt dobře“, pokračuje ten týpek v montérkách.

Ha ha, dobrý vtip. Až na to, že na základce byla vychrtlá holka s vlasy barvy mokré slámy a teď je oplácaná zrzka. Sakra, co to povídá o základce? Ten nos a ta mezera mezi zuby, to už někde viděla. Počkat, to není možné….. Ten kluk z béčka, co mu říkali……

„Buřtík?“ Vyjekne na hlas.

„No jasně to jsem já“, zasmál se její bývalý spolužák, kdysi zavalitý cvalík, dnes urostlý mužský. (Hm, vypadá dost dobře, pomyslela si Gita). „Tak já jdu na to umyvadlo“, hned dodal, když viděl její rozpaky (Škoda, já myslela, že mne zve na rande, povzdechla si).

Naštěstí pro Gitu neplatí rčení ´líná huba, holý neštěstí´. Slovo dalo slovo, brzy vypátrala, že Marek žije taky sám, je rozvedený, má dvě velké děti a malou celkem prosperující firmu. Ouha. Gita měla dilema. Má pokračovat ve virtuálním randění na netu jako moderní žena 21. století, nebo použít starou dobrou klasiku po česku: bábovka, vepřo-knedlo…..?

Být to Colin Firth, alias Mark Darcy, nezaváhala by ani vteřinu. Jen aby z toho nakonec nebyla láskou šílená.