Občas se mi stane i šest nemožností už před snídaní: omylem vstanu o hodinu dříve, uvařím si kafe, i když normálně piju po ránu čaj, polohlasně si prozpěvuju, usmívám se, jdu vzbudit ostatní, aby nezaspali a pak zjistím, že je...
teprve půl páté ráno a ke všemu sobota, takže nač ten spěch. No když už jsem jednou vzhůru, tak přece nepůjdu znovu spát, buď si půjdu číst Utrpení mladého Werthera a nebo si otevřu čmárací blok a zapíšu si nějaké ptákoviny, které mne napadly předešlého dne... Napočítali jste více než šest nemožností? No tak to bude asi tím, že se nejmenuji Alenka. Avšak v říši divů se ocitám neustále. O té za zrcadlem nemluvě.
Nakonec zvítězil ten poznámkový blok, Goethe se takhle po ránu moc nedá.
První setkání:
Jsem zvědavá, jaký bude. Byl to šílený nápad napsat do seznamky inzerát: "Hledám prince na bílém koni. Kde jsi?" Byl to šílený nápad napsat vůbec nějaký inzerát. Tak ale teď jsem tady a už se nemůžu jen tak vypařit. Dnes je na řadě "princ" Karel. Prý rád chodí do posilovny a nepohrdne Agathou Christie. No kdoví jestli. Doufám, že jsem se nesoukala do toho stahujícího prádla úplně zbytečně, nedá se v něm pořádně dýchat! To bude má smrt! Možná, že ani nestihneme probrat Smrt na Nilu, kterou jsem si specielně půjčila v knihovně. Až se budu chtít představit, padnu mu bez dechu v mdlobách do náruče!
To domluvené znamení, to bude taky trapas jak Brno. Místo květin přede mne "můj princ" postaví šachovou figurku bílého koně. Jak důmyslné! Tuhle blbost jsem ale opravdu nevymyslela já, ale kamarádka, která mne do všeho toho uvrtala. Že prý ještě nejsem tak stará, a že internetová seznamka je plná správných chlapů právě pro mne. No řekněte, co to ale může být za chlapa, který přistoupí na takovou dětinskou pitomost jako bílý kůň?
Sleduju po očku všechny muže nad dvacet let, kteří projdou kolem. Žádný z nich nevypadá dostatečně princovatě. Nedělám si iluze, že to bude nějaký urostlý kulturista s šarmem á la Belmondo. Stačil by i proplešatělý čtyřicátník s mírným bříškem. Taky nejsem zrovna Miss (no spíše rozvedená Mrs.) Universe, ty upnuté sexy šaty o číslo menší to nezachrání. Asi bude nejlepší včas prchnout.
Zamávám na číšníka a chystám se ke kvapnému odchodu. Právě příchozí pán středního věku zamíří ke mě a zeptá se: "Pardon, vidím, že už brzy budete hotová, mohu si přisednout? Nikde tu není volné místo. Nebude Vám vadit, když si tady přerovnám nějké pracovní materiály?" Kývnu hlavou, jakože neva a než se zvednu, zvědavě se podívám, co to ten chlápek má ve svém elegantním koženém kufříku: malou sekeru, nože, lano, rukavice, vlněnou kuklu, roušku, ...Bezděky mne napadne, jestli ještě umím nějaké chvaty z kurzů sebeobrany, a jestli mám v kabelce pepřák.
Buď je ten chlápek salonní kouzelník nebo nějaký maniak. Asi na něj zírám zděšeně, protože se omluvně usměje a řekne: "Promiňte, já jsem kůň, ani jsem se nepředstavil - Jan Bílý, výroba pracovních a ochranných prostředků...Můžu Vás na něco pozvat?"
Proč máš tak smutný oči?
Maminko, ona se na mě dívá tak smutně. Mohli bysme si ji vzít domů? Tady je jí moc smutno.
Ne, Péťo, je špinavá. Co bysme s ní doma dělali?
Já bych jí říkal Maruška, tak se jmenuje jedna holka od nás z družiny. Vezmu si jí za ženu. Asi.
Né, to nejde, Péťo, už jsem řekla. Jdeme pryč.
Co když je to úplně zakletá princezna. Já jí dám pusu a vysvobodím ji.
----------
Než mu v tom maminka stačila zabránit, Péťa si stoupl na špičky a políbil hadrovou žirafu s velkýma smutnýma očima. Žirafa na něj vrhla dlouhý smutný pohled svých temných očí a Péťa zklamaně prohlásil: Hm, asi bude ňák hodně moc zakletá. Fuj, a je mokrá! Asi si přece jenom vezmu za ženu Marušku...
Ty se mi jen zdáš
Václave, jeslipak víš, co je novýho? Tak Jiřina už si zase našla jinýho chlapa! No bodejť, když má takový veliký barák sama pro sebe. Teda né že bych jí to záviděla. Já už o nikoho nestojím. To bych ti přece neudělala. Ale někdy je mi smutno, to jo. Mladý už moc nejezděj, leda tak v létě o prázdninách. Moc se jim nechce pracovat na zahradě, to víš.
Jo a ty jabloně už taky pomalu odcházej. Ta tvoje už přes zimu uschla. Nemá ani lísteček. To už se asi nevzpamatuje. Mám ji dát porazit? Jenomže, když ona mi připomíná tebe...
... Ty jabka se musí pořádně uskladnit, Běto. Budou dobrý do štrůdlu...
Cože??? Ty se mnou mluvíš? A proč mi říkáš "Běto", Václave? Vždyť já jsem přece Anežka! Kdo je ta tvoje Běta? Tak ty jsi mi byl nevěrný? Ježiš, já už blbnu. Co to tady povídám. Ty se mi jen zdáš...
... Anežko? Jsi to ty?
Anežka se otočila, protože teprve teď si uvědomila, odkud přichází ten povědomý mužský hlas. Chvíli si nebyla jistá. Odkud ho jenom...
...Já jsem přece František, povídá on. Tuhle jsem si přišel popovídat s mojí Bětkou.
František? To není možný! Ty se mi jen asi zdáš. Kolik je to už let? Já jsem tě hned nepoznala. Já tady zase chodím za Václavem.
...No jo Václav. Já měl na něj tenkrát vztek, že ses do něj zakoukala.
No a on taky ze začátku běhal za Bětkou, ale ona ho nechtěla.
...No a vidíš, teď jsou tady spolu. Jako my dva...
