Alarmy

     Nesnáším ranní vstávání. Bíííp bííp BÍÍÍÍP! Každý den mám budík nastavený na šestou - no to je TEROR! A to se většinou vzbudím o dost dříve, protože nesnáším zvuk budíku. Ruáá, ruáá, ruáááááh vrrrrr grrrrr! To pro změnu někteří ranní motorkáři, klinicky bych je nazvala ´mentally-disordered easy riders´(přeložte si sami, túrují své těžké stroje v hodinu, kdy ještě normální jedinci mají půlnoc.

Také mě po ránu dost vytáčí i jiné rušivé zvuky, napřílad štěkající pes, rachot kamiónů nebo ranní zpěv, teď nemám na mysli nevinné cvrlikání nějakého zpěvného ptáčka - ten má nárok přivítat nový den, ale neskutečně falešné skřehotání zpěvného opilce, jak si to po ránu šine domů ze svého nočního tahu. Jaký mám vztah k autoalarmům a jiným poplašným zařízením, které se rozekvílí uprostřed noci, asi netřeba dodávat.

Bezkonkurenčně ´nejlepší´jsou ty, které spustí znenadání bez jakékoliv vnější příčiny. Túúúúú tú tú tuíííííííííí huííííííííí (nebo tak nějak). S takovýmto ´samospouštěčem´mám své osobní zkušenosti. V dobách kdy začal boom soukromého podnikání, si soused přestavěl garáž na dílnu, tudíž své auto ustájil venku před domem. Samozřejmě si chtěl zajistit bezpečí svého plechového miláčka a své dílny a tak si pořídil jakési ´úžasné´ elektronické zabezpečení. Některé typy autoalarmů zřejmě ještě tenkrát v raných dobách českého kapitalismu neměly úplně vychytané všechny mouchy, stačilo totiž, aby nějaká větší přeletěla kolem a alarm sám spustil. Soused tím pádem zajistil i nejednu bezesnou noc svému okolí.

V takových situacích brutálně probuzený člověk vztekle zatíná pěsti, řve do noci sprosté nadávky, případně se shání po vzduchovce (záleží na nátuře). Někdy mi bylo souseda dokonce i tak trochu líto. Představila jsem si, že musí celý vyplašený vyskočit z postele, zkontrolovat trezor pod obrazem (nebo kde ho ksakru měl), vyhlédnout z okna a přesvědit se, že tam stále ještě stojí jeho drahocenné autíčko, nazout si trepky, hodit na sebe župan, seběhnout do garáže, aby zrakem přelétl, zda nebylo odcizeno něco z jeho podnikatelské dílny a pak KONEČNĚ vypnout ten strašlivý randál! Celá operace pochopitelně trvala mnoho nekonečných minut (nedejbože, aby se opakovala víckrát za noc), během nichž ho proklínalo široké daleké okolí. A to si jen chtěl nebohý soused-podnikatel ochránit svůj vlastní majetek. Po každém planém poplachu si pak musel chránit i svůj holý život před rozlícenými spoluobčany.

To už je přeci jen pár let. Od těch dob byly vyvinuty mnohem sofistikovanější a citlivější bezpečnostní systémy, jejich majitel už nemusí opakovat zdlouhavý postup od nazutí trepek po vypnutí hlavního spínače. Má na to dálkové ovládání a klidně přitom může pobývat na dovolené na Bahamách. Ovšem čím komplikovanější jsou dnešní alarmy, tím rafinovanější metody používají i ti, co si chtějí něco bez dovolení přivlastnit.

Dnes žijeme v mnohem akčnější a nebezpečnější době. Musíme se mít na pozoru před mnoha druhy zlodějíčků, lží, podvodů, vandalismem a dost často lidskou blbostí. Škoda, že v sobě nemáme zabudované nějaké super citlivé senzory, které by se rozezvučely v okamžiku, kdy by nás chtěl někdo okrást nebo zmanipulovat. Každý by si pořídil nějaký svůj osobní alarm, který by nás ochraňoval před různými nástrahami tohoto světa. Zatím bohužel na trhu nic takového není. Musíme se spoléhat na svůj vlastní mozek a obezřetnost. A kdyby se snad někde vynořili nějací podomní obchodníci nabízející obdobný artikl za neuvěřitelně výhodnou cenu - nevěřte jim, zabouchněte jim dveře před nosem, zamkněte všechny bezpečnostní zámky a aktivuje domácí alarm.

Že ho ještě nemáte? No tak to je alarmující!