Z deníku učitelky základní školy 10
...Čas se naplnil a potřebovala jsem pár dnů odpočinout doma s antibiotiky a poléčit dýchací cesty. Možná – abych ten život rozdýchala...a občas každému prospěje školu chvíli nevidět. Tu mi jednoho dne na nemocenské zazvonil telefon: „Je třeba na tvé žáky víc křičet, Pavlo,“ poznala jsem hlas paní zástupkyně a úplně si představovala, jaký má asi vážný výraz. „Shodli jsme se na tom ve škole – tvá třída potřebuje opravdový řev. Jinak tě budou vyčerpávat..,“ pokračovala - a stále držela tón. Chtěla mi patrně touto zajímavou radou ulevit, ale pro mne cesta přes řev nikdy nevedla a doufám nepovede – i když připouštím na cestě bez řevu větší náročnost. “Děkuju, ale nebudu po dětech řvát – nemohu popřít sama sebe,“ oponovala jsem – a myslela na to, že vysvětlování, diskuze, budování vztahu jsou pro mne number one. I když jsou určitě situace - když vám třeba dítě leze pod tramvaj nebo se chystá po divadle nastoupit do autobusu jedoucího opačným směrem - kdy je namístě to nejhlasitější „Vojto, stůj!”. „Budeš řvát,“ dostala jsem neuvěřitelný příkaz a mohla jen zareagovat: „Je mi líto - nebudu.“ Pak následovala série několika souvětí, vyměnily jsme si nějaké sms zprávy a rozloučily jsme se. Následující dny jsem se snažila věnovat léčbě, na dálku probírala s rodiči mých žáků dětské kašlíky, ztracenou papuči a uvolnění žákyně kvůli dovolené na Mallorce, chystala co nejzajímavější písemky a věnovala se budující pedagogické literatuře, doporučené paní ředitelkou.
Po pěti dnech nemocenské jsem nastoupila do práce. “Promluvíme si, Pavlo,“ oslovila mne samotná velká šéfka. Měla na sobě slušivý svetřík a voněla. „Co jste to, prosím vás, prováděla s paní zástupkyní?“ zapíchla do mne opět pohled, jak to měla v dramatických chvílích ve zvyku a ještě vykulila oči. “Já jsem něco prováděla s paní zástupkyní?“ vykulila jsem teď oči já. „No, paní zástupkyně mne kontaktovala a naříkala mi do telefonu, že jste na ni byla v smskách drsná,“ nespouštěla ze mne ředitelka oči. Vzpomínám, že mi v tu chvíli běželo hlavou, že bych se raději věnovala věcem spojeným s učením, ale ještě nebyl pravý čas. Taky mi slovo „drsná” svým způsobem zaimponovalo. „Nemyslím, že bych byla drsná, paní ředitelko – a taky jsem si nezačala. Mohu vám dát klidně nahlédnout do naší sms komunikace – nic drsného tam myslím není,” reagovala jsem a doufala, že mi v této dramatické chvíli neklekla baterka v telefonu. Bylo jasné, že velká šéfka ví všecko, vytáhla jsem tedy naštěstí funkční mobil, vyhledala průkazný materiál a vložila telefon ředitelce do ruky. Zatímco si docela dlouze četla ve zprávách, seděla jsem, koukala na skákajícího ptáka po parapetu a doufala, že toto skvělé sezení brzy skončí. Ptáka si dodnes pamatuji...Vše se ovšem odvíjelo jinak. „Píšete normálně, zdá se mi,“ ukončila ředitelka čtení se závěrem, který mne potěšil a následně mi vysvětlila, že paní zástupkyně má dobré názory a já jsem ji pouze nepochopila. „Tak za hodinku bychom s vámi, Pavlo, udělali poradu,“ sdělila mi ještě ta dobrá a patrně jinými ovlivněná žena. „Holky z prvního stupně přišly během vaší nepřítomnosti na pár věcí, které byste mohla zlepšit. Uděláme kolečko, sednete si mezi nás a budu ráda, když si děvčata vyslechnete..“ Ooo, mé zlaté kolegyně! To je od nich tak krásné! pomyslela jsem si s nadsázkou a pravděpodobné bylo, že šlo o režii hlavně jedné ženy, která měla na škole významné postavení a po dobu nemocenské v mé třídě vyučovala. „Paní ředitelko - je to nutné? Našli jste nějaký závažný problém? Děti nemají znalosti, učivo neodpovídá plánu nebo je snad nekázeň ve třídě?“ zapíchla jsem oči do ředitelky teď já. „Není nic vážného, vše o čem mluvíte, je v pořádku – přesto bych ráda, abyste si argumenty kolegyň vyslechla,“ odpověděla ředitelka rázným tónem a zakmitala nosem. Možná znamení.. “Dobře tedy,“ zareagovala jsem a začala se těšit.
V přízemní učebně bylo ticho a v kruhu seděly všechny mé kolegyně a ředitelka. “Omlouvám se, ale měla jsem dozor v jídelně a musím ještě na wc,“ sdělila jsem ztichlému kroužku a odkráčela. Cestou jsem získávala jistou averzi ke kruhům a rozhodovala se ve výuce upředňostňovat jiné tvary. Když jsem se vrátila, všichni stále seděli mlčky a vypadali, že se snad ani nepohli. Žijí vůbec? Ředitelka se po chvíli ujala slova a a sdělila všem, že jsme se zde sešli, abychom se pobavili o tom, co ještě může Pavla ve třídě zkvalitnit. „Tak prosím, kolegyně, vyslechnu si vás, třeba mi pomůžete být dokonalejší“ pobídla jsem všechny své parťačky z prvního stupně.“ „No, myslím, že by měly být po ruce náhradní tužky pro děti,“ ozvala se první. „Tužky mám vzadu v kelímku,“ reagovala jsem. „Ale nejsou vidět!“ dozvěděla jsem se. „Děti by si měly dávat aktovky dozadu,“ navrhovala opět stejná kolegyně. “ Může být, ale háčky na aktovky jsou u lavic proto, aby tam ty aktovky mohly viset - tak bych řekla, že i u lavic to je v pohodě, děti mají všechno po ruce..,“ odpověděla jsem. “Svačinky by neměli žáci mít pod lavicí, ale vzadu na okně,“ vznesla originální nápad opět první kolegyně. „A mají moc sešitů – do jazyka českého i do matematiky dva?“ poznamenala po chvilce další švarná učitelka. Něco málo jsem ještě vypustila z pusy a zeptala se i jich, jestli viděly, že by byl v té třídě nějaký vážný problém. „To ne,“ slyšela jsem od všech a přemýšlela, nač se děje toto všecko. Jakákoli případná inspirace se dala předat bez šou, lidsky..Po parapetu poskakovali už dva ptáci a mne napadlo, zdali si tu nechtějí stavět hnízdo. Že bych je včas varovala..Ředitelka nakonec toto svérázné sezení patrně z rozpaků zakončila vtipem, kterému jsme se všechny učitelky zasmály a šla jsem domů.
Přicházím domů vyšťavená a výuka byla kvůli podružnostem opět oslabená. Danek hlásí, že mi králík rozkousal ucho od hnědé kabelky, kterou jsem nechala po návštěvě ležet na zemi. Králík má dlouhé drápky – bude možná třeba jet na veterinu. „Mám umět na zítra tu sonátu,“ připomíná syn a já doufám, že s ním muž zajde ke klavíru k babičce do přízemí. „Už jsem to zkoušel u babičky sám, ale babička mi do toho pořád zpívala, nešlo hrát,“ potěší mne. Chystám večeři a potřebnosti na zítra, načež volá babička zespodu, že nám opět utekl pes a bude třeba lépe zabezpečit branku. Aspoň si pes na svobodě užije – přeji mu útěk – ale jistě musíme psa i branku pořešit. Uvědomuji si, že jsem zapomněla vyhodnotit dva individuální plány pedagogické podpory, podle mne dost zbytečné výplody poslední doby – pokud chce učitel např. poslat dítě do poradny s podezřením třeba na dysgrafii nebo dyslexii, musí stvořit tříměsíční plán pro to dítě a zahraje si na odborníky – spec. pedagoga i psychologa a jakože zkoumá, zdali se vše s dítětem nezlepší, když poběží pod spec.plánem, který učitel na vodě uvaří. To musel vymyslet někdo geniální! No ale co by člověk pro děti neudělal? Když chce, aby byly odborně vyšetřeny..Tak s chutí do toho! Králík na mne kouká a tváří se, jako by byl pravý čas kabelku povečeřet a kdybych mu nachystala na druhý den další - bylo by to nejvíc fajn. V akváriu se prohánějí tiché ryby s vážnými výrazy a já zauvažuji nad tím, zdali neopustit práci s lidmi a nejít dělat do ZOO. Ale ještě to ve škole zkusím...
Pavla Hermannová
Zažito 3 – Na houbách
Netušila jsem, že tatínek umí tak rychle a tak vysoko vyskočit. Ani jsem nevěděla, že má takové rozpětí nohou. Dodnes ho podezírám, zda v dětství vrcholově nedělal atletiku...
Pavla Hermannová
Zažito 2 – Svatební cesty
Na posvatební cestu nemusíte jet nutně s partnerem, jedinečné zážitky nasbíráte i s babičkou. A s manželem na cestě na vás pak čekají zážitky, které by vás vskutku nenapadly.
Pavla Hermannová
Zažito 1 – Rodinná dovolená
Ne vždy je dovolená větší pohoda, než obyčejný pobyt doma. Ovšem můžete si dovézt jedinečný zážitek a někam vás to posune.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 12
Jsme lehce rozrušení, ale těžko říct, z čeho. Nevíme, zda větší roli hrají cestovní záležitosti, nebo opuštění Izraele. Neopouští se vůbec lehce!
Pavla Hermannová
Můj Izrael 11
Ztratit se na silvestra v Jeruzalémě na nádraží? Žádný problém! Ještě, že je tady i dnes taková pohoda...
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Devět mrtvých kvůli ohni. Před soudem stojí ředitel domova pro mentálně postižené
Okresní soud v Chomutově začal projednávat případ tragického požáru v domově pro mentálně postižené...
Premiér Fiala se vyjádří k setkání s evropskými lídry o bezpečnosti
Předseda vlády Petr Fiala se vyjádří k večernímu setkání s premiéry Dánska a Lotyšska, premiérkou...
Měla vláda právo zmrazit soudcům platy? Stížnosti projednal Ústavní soud
Ústavní soud v úterý dopoledne postupně vyhlásí tři nálezy, které se budou věnovat zásahům do...
Polsko koupí americké střely vzduch-země s doletem tisíc kilometrů
Polsko koupí americké střely dlouhého dosahu JASSM-ER. Hodnota této smlouvy o nákupu nové výzbroje...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1153x