Kdo proměnil Miloše Zemana?

Dnes malé zamyšlení nad portétem nového prezidenta. Miloš Zeman je spíše ironický intelektuál se zájmem o knihy. Není jako ostatní politici, u kterých je znát kromě politických ambicí i přiměřená péče o vzhled, pleť a šatník. Vzácně je znát  u několika pánů i noblesa a přirozené soužití s kvalitními produkty a doplňky, například u Karla Schwarzenberga nebo u Karla Gotta. Pan Zeman je muž spíše hodně lidový, než elegantní. Proto je i mnoha voličům blízký, co si budeme povídat. Být běžným mužem v davu, může být právě u voleb dobrá deviza. Věřím, že lidé, kteří mu dali hlas, rozhodovali ale spíše kvůli jeho názorům, pokud s nimi souhlasí. Dnešní článek ale píši z mého pohledu PC grafika a také milovníka fotografování.

Koukám na novou oficiální fotografii Miloše Zemana a říkám si - zázrak! To rozhodně nemůže být fotografie ČTK, jako byly ty předchozí. Kdo dokázal z odměřeného, unaveného a otylého bručouna Miloše Zemana udělat tohoto vyhlazeného, usměvavého a solidně vypadajícího muže?

Přikládám k oficiálnímu portrétu i fotografii z předvolebního jednání. Make-up, retuš a dokonalé nasvícení - a Miloš Zeman dokonale omládl ! Šedé pozadí ho navíc jakoby rozsvítilo. Ale vzhled je zachován, pan Zeman je k poznání (asi také znáte spoustu fotografií, kde byste portrétovaného ani nepoznali).

Autorem fotografie je Herbert Slavík. Miloš Zeman prý do focení nezasahoval - a udělal dobře, profesionálům se nemá mluvit do práce. Klobouk dolů - skvělé nasvícení, dobrý výraz a rafinovaně schovaná brada s vyretušovaným spodkem tváře. Nejvíce děláv jeho pohledu výrazné ztmavení očí, nemá je tak studeně modré, jako ve skutečnosti, ale na fotce jsou teple šedé.

Jako člověk, který také fotí a dělá PC grafiku, musím uštědřit poklonu i grafikovi - brada, pigmenty, pihy, tmavé okolí očí i vrásky jsou vyhlazeny. Přitom je zachována podoba.

Jediné, co lze vytknout, je viditelná vrstva make-upu v oblasti tváří, kde je líčení malinko růžovější, než na okrajích tváře a na čele. Také jsou hodně vyhlazené rty. Obávám se, zda to nebude na velkých obrazech vidět mnohem více, než na malém obrázku v počítači.

Určitě byla focena celá série fotek, což je běžné. V tom případě musím pochválit výběr této, co se týká výrazu a pokory v pohledu. To u pana Zemana neznáme. On se dívá spíše s nadhledem a určitou ironií v očích, takže pokud se na Herberta Slavíka dokázal dívat takto, je vidět, že k němu jako fotografovi chová úctu a pokoru. Je vidět, že záleží na fotografovi. Pan Slavík je znám mnoha slavnými portréty, nejradši mám portrét jeho tchána, Vlastimila Brodského (pro upřesnění uvádím, že Herbert Slavík je manželem Terezy Brodské, dcery pana Brodského a Jany Brejchové).

Pro srovnání přikládám i jinou profesionální fotografii, která je oficiálním portrétem na stránkách ministerstva zahraničních věcí, a je i na stránkách našich velvyslanectví u oznámení o novém prezidentovi. Na této fotce je pan Zeman také retušován, make-up je vidět méně, ale přitom dostatečně tónuje jeho našedlou pleť, typickou pro kuřáky. A hlavně ten výraz je prostě jiný. Je tam snaha ho zobrazit spíše jako rádoby usměvavého sympaťáka - samozřejmě v mezích možností. Není tam vidět to zamyšlení a pokora.

Paradoxně si myslím, že tato fotografie ho vystihuje lépe. To je ten jeho všeobecný pohled, navrch i  úsměv, což u něj znám málo. Ale já ho moc nesleduji, to mě omlouvá. Podle mého laického názoru je tato fotografie ve vzpřímeném postoji více vhodná na obraz pro úřady. Navíc zde nemá nakrčené sako na ramenou, jako u fotografie pana Slavíka.

Ale to nemění nic na mém názoru, že fotografie Herberta Slavíka je spíše uměleckým dílem, působí uvolněnou atmosférou a dokázala bych si ji představit spíše u zemanovy dcery v pokojíčku, než v oficiálních prostorách. Sepnuté ruce skvěle kryjí bradu, ale vypadají, jakoby pan Zeman držel růženec.

Jako člověk, který má rád novoty a nadsázku - si nakonec pana Zemana se sepjatými dlaněmi dokážu představit i na našich úřadech, soudech, školách a vládních kancelářích - jak nad počínáním úředníků říká: "Pane bože, koho to sem posadili!" 

Otázkou zůstává, kdo si obraz na zeď dá, poté, co se mnoho škol nechalo slyšet, že do tříd bude dán státní znak, protože děti už ani nevědí, jak vypadá. Navíc státní znak je na školách povinný, ale obraz hlavy státu ne.

Naštěstí u prezidenta není fotografie důležitá, spíše jeho činy. Tak to si musíme počkat, to zatím hodnotit nelze. Jsem kritikem jeho činů minulých, ale to znáte z mojich minulých článků. Chtěla jsem se k němu vyjádřit z jiného úhlu. A hlavně vyjádřit obdiv nad dílem Herberta Slavíka. Nejen změnil vzhled, ale jakoby i povahu člověka, která vyzařuje z fotografie. A to je co říct...