Karle Havlíčku, nemusíš se bát !

Oba Schwarzenbergové, před kterými jsi nás varoval, zemřeli bezdětní. Nebyli z české orlické větve a není zde žádný jejich potomek, který by nad námi držel bič, jak píšeš...

V tisku jsem viděla otisknutou báseň Píseň Čechů z roku 1850 - použitou jako dnešní varování před jedním z kandidátů na prezidenta:

Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je generál,
a druhý je kardinál;
zle, matičko, zle!

Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden drží karabáč,
druhý říká »Otčenáš« 

atd.

Proti komu byl namířen tento Havlíčkův politický pamflet? Samotnou mě zajímalo, o koho se tenkrát jednalo a zda je vůbec nějaká návaznost na dnešního Karla Schwarzenberga. Sedí jméno rodu, ale zjistila jsem, že se jedná o jinou větev. Časově i "povoláním" mi na rok 1850 sedí pouze dva. Oba byli synové Josefa II. Schwarzenberga, narozeného ve Vídni. On sám byl mírumilovný člověk a stavitel. Proslavil se zejména propojením Schwarzenbrského neboli Vídeňského plavebního kanálu, který spojoval jižní Šumavu přes řeku Grosse Muhl a Dunaj s Vídní a využíval se k přepravě dřeva. 

Co se týká jeho dvou synů, o kterých píše Karel Havlíček Borovský, tak ani jeden z nich potomky neměl a doufejme tedy, že od tohoto rodu nám bič nehrozí. První z nich, generál Felix Ludvík Schw. zemřel ještě dříve, než mladý Havlíček, který zemřel ve věku 35 let v roce 1856. U tohoto generála měl Havlíček určitě pravdu, u druhého, v básni zmiňovaného, se zmýlil, jak již dnes hostoricii vědí, protože arcibiskup Schwarzenberg pro českou zemi udělal mnoho a jeho portrét dodnes visí v chrámu sv. Víta. 

Felix Ludvík Schwarzenberg (1800 - 1852) byl od mládí spjat s armádou, v roce 1842 byl povýšen na generálmajora. Po vypuknutí nepokojů roku 1848 rázně vojensky zakročil a zlikvidoval pokus o vyhlášení samostatnosti Maďarska. Nepokoje souvisely s abdikací  Ferdinanda I. Dobrotivého ve prospěch Františka Josefa I. (manžel známé Sisi). Hodného Ferdinanda I. žijícího v Praze, najednou měl nahradit vládce ve Vídni. A to se lidu nelíbilo. Svého Ferdinanda Dobrotivého Pražané měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě na častých procházkách, kdy rozdával bonbony a almužnu. Praze věnoval celkem kolem 450 000 zlatých. Zemřel v 82 letech na Pražském hradě roku 1875.

Zato jeho nástupce František Josef I. jmenoval rázného a oddaného Felixe Ludvíka Schwarzenberga ve Vídni ministerským předsedou. Neváhal zakročit proti odporu jak v Maďarsku, tak i jinde. Pomalu brzdil demokratizaci a přispíval k utiskování lidu. Proto ten karabáč v Havlíčkově básni, vyjadřující sílu tohoto neoblíbeného Schwarzenberga. Jak se říká - boží mlýny melou pomalu, ale jistě - a Felixe Ludvíka doslova ranila mrtvice v dubnu 1852, ve Vídni po ministerské radě, ve věku 52 let. 

Druhý, v básni zmiňovaný, je arcibiskup Bedřich Schwarzenberg (1809-1885), filozof a právník, po studiu teologie se stal knězem a později arcibiskupem v Salzburgu. Na žádost pražské kapituly se roku 1850 stal pražským arcibiskupem. Zhostil se svého poslání pozitivně, i když byl vnímán jako cizák českým lidem. Už tenkrát byli Češi podezíraví. Postupně se z něj stal zemský vlastenec a výrazná postava „staročeské“ politiky, jeden z iniciátorů petice, která žádala, aby se císař František Josef I. nechal korunovat i na českého krále. Založil několik domovů pro děti a nemocnic. Roku 1859 (tedy 3 roky po Havlíčkově smrti) založil Spolek pro dostavbu chrámu svatého Víta. Tato velmi náročná dostavba se na základě toho opravdu rozjela, nakonec probíhala v letech 1871 až 1928. Založil řadu nadací a dobročinných organizací, nechal postavit nový kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.

Přes všechny svoje snahy zůstat českým vlastencem a být jako takový vnímán, nedosáhl očekávané popularity. Nepomohlo ani to, že se zasazoval se také o zřízení české univerzity, když však roku 1882 vznikla, bránil se rozdělení teologické fakulty, protože pokládal za nutné, aby kněží mluvili oběma jazyky. Na tu dobu rozumná myšlenka, v zemi se oběma jazyky mluvilo. Jeho odvážným činem bylo vystoupení proti dogmatu o papažské neomylnosti na Prvním vatikánském koncilu. Byl známý svou pracovitostí a názory. Zemřel ve věku 76 let. Na jeho hrobě v severní lodi chrámu sv. Víta je dnes bronzový portrét od J.V.Myslbeka. Historie ukázala, že byl vlastencem, ale lid o tom moc nevěděl. Na druhé straně je třeba přiznat, že jeho nástupcové byli nakonec přijímání ještě hůře. Budiž Havlíčkovi odpuštěno, psal báseň terve v době, kdy arcibiskup nastoupil do funkce. A autor satir se ani nedožil všech těch vlasteneckých činů Bedřicha Schwarzenberga.

Tak prosím všechny, kdož využívají báseň Zle matičko, zle - proti Karlu Schwarzenbergovi, vemte prosím na vědomí, že báseň je jednak pravdivá jen z poloviny a hlavně se v ní nejedná o předky Schwarzenbergů z orlické větvě (tato doba sedí z hlediska nešeho Karla na období jeho praprapraděda - Karla II. Schwarzenberga a jeho manželku Josefínu z Mitrovic - z českého rodu.

Karel Havlíček Borovský a jeho myšlenka uvědomění si národa, je určitě i v dněšní době aktuální, ale na druhou stranu mě moc překvapilo, když jsem vypátrala důvod, proč se tenkrát národ rozdělil na tylovce a havlíčkovce. Je to text Havlíčkovy kritiky Tylova díla: po drtivém rozboru novely Karel Havlíček Borovský text hodnotí a uzavírá: „Ale i nám, sprostým lidem, začíná již být nanic z těch neustálých řečí o vlastenectví, o vlastencích a vlastenkách, kterými nás veršem i prózou naši spisovatelé, a nejvíce Tyl, již drahně let nemilosrdně pronásledují. Byl by již čas, abychom více z lásky pro svůj národ jednali, než o té lásce mluvili, neboť pro samé povzbuzování k vlastenectví zapomínáme na vzdělávání národu."

Karle Havlíčku, buď rád - bratře slovane - že nežiješ v dnešní době, kdy se o vlastenectví a politice mluví nejen v tisku a hospodách, ale i na internetu, v televizi, či v rádiu. A určitě by se Ti nelíbilo, že jsou lidé, kteří Tvoji báseň zneužívají jako argument na osobu zcela jinou, než o které jsi psal. Jsou totiiž lidé, kteří jí používají jako útok na člověka, který byl vyhnán z vlasti, stejně jako Ty...

___________________

Pokud vás zajímá i život KHB, tak přikládám něco málo o jeho životě. Karel Havlíček Borovský, dnes již uctívaný spisovatel, básník, satirik a novinář, od mládí toužil působit na lidi a velmi tíhl k myšlence národní samostatnosti. Měl pocit, že bude moci ovlivňovat lidi coby kněz, vzdělání chtěl získat v pražském bohosloveckém semináři, tam však narazil, vadil mu kasárenský režim, navíc měl pocit potlačování všeho českého. Studia nedokončil, byl brzy vyloučen. Dopátrala jsem se důvodu vyloučení - roku 1841 byl KH vyloučen pro špatný prospěch z hebrejštiny a protiteologické myšlenky. Byl bouřlivějším mladíkem a to se na studiích projevilo.

1842-44 byl vychovatelem v Moskvě v bohaté rodině. Jako propagátor myšlenky slovanské vzájemnosti byl zklamán. Poznal, že v Rusku je myšlenka slovanské vzájemnosti pouhou frází a dokonce skrývá mocenské zájmy ruského cara. Snažil se v dalších slovanských zemích oslovit spisovatele a prosadit myšlenku slovanské vzájemnosti. Po návratu do Čech na sebe hodně upozornil velkou kritikou Josefa Kajetána Tyla, konkrétně jeho díla Poslední Čech.

Po zkušenostech v různých redakcích založil v roce 1848 deník Národní noviny, a zejména satirická příloha Šotek obsahovala jeho politické pamflety. A právě jeden z nich je nyní často citován, a používán proti kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi. Jak jsem výše vypsala, nejen že u jednoho z nich se karel Havlíček zmýlil v povaze, ale opravdu ani jeden z těchto pánů není předkem Karla Schwarzenberga.

Za své novinářské a politické aktivity byl pronásledován vídeňskou vládou ale již dávno předtím, než napsal báseň Zle matičko, zle. Jeho vyhnanství v tyrolském Brixenu jej zklidnilo. Dostával tam ročně 500 zlatých, což byl  vté době plat vyššího úředníka a žil v bohatém domě, ale pod stálou kontrolou. Návrat do Čech byl Havlíčkovi povolen v dubnu 1855, za rok ale zemřel na tuberkulózu, stejně jako předtím jeho žena.