Jaký je rozdíl mezi péčí o těhotné v České Republice a v Austrálii? A jak je to s mateřskou dovolenou? Existuje zde diskriminace, pokud žádáte o práci a jste v jiném stavu? Pokud máte komplikované těhotenství, kdo zaplatí to, že musíte zůstat doma? Jak dlouho zůstavají ženy doma před porodem a po porodu? Tyto otázky se pokusím zodpovědět v následujícím článku.
Když jsem byla dva měsíce těhotná, hledala jsem si novou práci, tudíž jsem musela čelit pohovoru, kde jsem sdělila, že jsem v očekávání. Byla jsem si téměř jistá, že nemám šanci, aby me zaměstnali, byla jsem přece v jiném stavu. Nejen, že tenhle stav nebyl žádnou překážkou, ale nikdo se ani slovem nezmínil, že by to mohl být potencionální problém. Jediné, co mně bylo při pohovoru řečeno, bylo ’gratulujeme’, dále už se strikně mluvilo pouze o náplni práce. V Austrálii opravdu neplatí, že těhotenství je nemoc, těhotné ženy tu velmi často pracují do 38 týdne a do práce se většinou vracejí po šesti měsících, nebo po roce.
Leckdo může namítnout, že to je krátká doba na to, aby dítě začalo v šesti měsících či v roce chodit do tak zvaného dětského centra (dětské centrum neboli školka zde stojí 80 až 120 dolarů týdně, pokud pracujete, vláda Vám polovinu uhradí), ale mateřská dovolená není tak štědrá jako v Čechách a vyplácí se po dobu 18 týdnů a to jenom tomu, kdo pracuje alespoň na částečný úvazek po dobu jednoho roku. Pokud nepracujete, na mateřskou dovolenou nemáte nárok. Vládou uznaná mateřská dovolená činí minimální mzdu a je vyplácena až po narození dítěte. To je tedy jeden z důvodů, proč zde ženy pracují v pokročilém stádiu těhotenství. Ovšem pokud se Vám podaří sehnat dobrou práci, můžete mít mateřské dovolené dvě. Jednu od státu (minimální mzda, která je 560 australských dolarů týdně před zdaněním) a taky mateřskou od zaměstnavatele, která pokrývá plný plat po dobu tří nebo šesti měsíců. Když se Vám v Austrálii narodí dítě, mateřskou dovolenou dostávají i otcové a to po dobu dvou týdnů. Tato ’otcovská mateřská’ je vyplácena zaměstnavatelem.
V Austrálii existuje také baby bonus, na který máte nárok, pokud Vaše příjmy nepřesahují 150 000 dolarů za rok. Baby bonus se ovšem nevyplácí ’naráz’, ale postupně. Můžete si tedy vybrat, buď Vám bude vyplácen baby bonus, který je 5000 dolarů (pokud nemáte práci, nic jiného Vám stejně nezbývá), nebo mateřská dovolená po dobu 18ti týdnů. I v Austrálii samozřejmě existují různé přídavky, finanční pomoc státu a podobně, které jsou k dispozici pro rodiny, které nemají dostatečný přísun financí.
Absolutně zde nehrozí, že by Vás doktor nechal doma. Pokud máte nevyhovující práci, například noční služby někde ve fabrice, zaměstnavatel je povinnen Vám přidělit práci jinou, což může například znamenat denní službu na recepci, nebo výpomoc v kanceláři. Jiná situace ovšem nastane, pokud máte rizikové těhotenství a do práce opravdu nemůžete. V tom případě musíte mít pojištění na ochranu Vašecho ročního příjmu. Tak zvané ’income protection’ tu má skoro každý, protože nemocenská se v Austrálii vyplácí pouze po dobu deseti dnů. Income protection je většinou součástí Vašeho důchodového pojištění, které si zde povinně všichni musí platit.
Co se týče péče o těhotné, tak ta se v Austrálii velmi liší od té české. Nemůžete jít jen tak ke gynekologovi, nejdřív musíte k praktikovi, který Vám potvrdí těhotenství na základě odběru krve či moči. Vy sami musíte praktickému lékaři sdělit, ve které nemocnici byste chtěli mít dítě a jakého doktora jste si vybrali, poté Vám praktik napíše doporučení ke specialistovi.
Můžete si vybrat zda soukromou či státní nemocnici na základě Vašeho pojištění. Pokud plánujete dítě, je určitě rozumné si pořídit privátní pojištění. Poprvé jsem šla svého doktora navštívit v osmém týdnu těhotenství. Hezky si se mnou a s manželem popovídal, vystavil dopis na ultrazvuk ve 12 týdnu, zaplatili jsme první, vstupní poplatek 1700 dolaru a šli jsme domů.
Těch prvních 1700 dolarů je za registraci, ale hlavně za to, že Vámi vybraný doktor je Vám vždy k dispozici a bude to on, který pomůže dítěti na svět. Každá další návštěva byla po 150ti dolarech. Je nutno podotknout, že Medicare, což je něco jako Všeobecná zdravotní pojišťovna, Vám 30% za každou návšťevu hradí. Všechny tyto poplatky se platí pouze v soukromé nemocnici, státní je téměř zdarma. Za ultrazvuk se vždy platí a provádí se zde ultrazvuky tři. Ve dvanáctém, devatenáctém a třicátém týdnu. Každý ultrazvuk stojí 220 dolarů. Můžete mít ale ultrazvuků kolik si přejete, jen se to zde považuje za zbytečné. Těhotenská kartička zde neexistuje, k zubaři Vás nikdo neposíla a ani interně Vás nikdo nevyšetřuje, pouze pokud máte nějaké problémy. Interně jsem byla vyšetřena až při porodu, aby se vědělo, kolik ještě zbývá centimentrů k tomu, aby dítě mohlo přijít na svět.
V nemocnici je o Vás báječně postaráno, můžete si říct o epidurál kolikrát chcete a nemůže Vám být odmítnut. Já sama jsem si ho nechala doplnit hned dvakrát. Pokud chcete z jakéhokoliv důvodu císařský řez, není Vám odmítnut. V soukromé nemocnici se chodí pátý den po porodu domů. Máte svoji vlastní místnost, kde přespává i manžel a personál Vám nosí jídlo až do postele. Vy za nic neplatíte, protože máte soukromé pojištění (97 dolarů měsíčně), vše je tedy hrazeno pojišťovnou, ale manžel, nebo jakákoli osoba si musí za nocleh v nemocnici platit (130 dolarů za noc). Na prohlídku jdete za 6 týdnů a Vaše miminko také. Pokud je všechno v pořádku, dítko se zaregistruje u Vašeho praktika, protože pravidelné prohlídky se zde neprovádějí. Pediatři se starají pouze o nemocné děti.
Miminko je ovšem váženo, měřeno a zkontrolováno komunitní zdravotní sestrou deset dní po porodu, potom ve třech měsících, v osmi měsících, v osmnácti měsících a ve třech letech. Zdravotní péči v Čechách se to tedy zdaleka nevyrovná, ale tenhle systém zde výborně funguje. Zdravotnictví je služba, za kterou pacinet platí a nikoho to zde nepřekvapuje. Doktor Vás může kdykoli odmítnout pro nadměrný počet pacientů, vždy musíte být objednaní, nemůžete se jen tak přihrnout do ordinace a říct, že Vás něco bolí. Nejdřív je potřeba zavolat, objednat se a zajít za svým praktickým lékařem. Ten potom rozhodne, jestli je potřeba Vás poslat k odbornému lékaři, a pokud si myslí, že ano, napíše Vám doporučení, za které musíte zaplatit. Bez doporučení praktika Vás v Austrálii nikde nevyšetří.
V Austrálii se mi líbí a zdravotní systém zde funguje velice dobře, hlavně se mi líbí, že zde neexistuje ’válka mezi pacient-lékař’ a lidé si doktorů v Austrálii váží a myslím, že o své zdraví se lidé starají vesměs lépe než v Čechách. I když pro Čecha jako jsem já, který je rozmazlem českými lékaři, je někdy velmi těžké pochopit, proč musím jít k praktikovi, když vím, že potřebuju gynekologa. Vždy když čtu v českých médiích o směšných třicetikorunových poplatcích a o tom, že pacineti by si neměli platit za pobyt v nemocnici, mnohdy mně to rozesmívá, protože ve většině zemích zdravotnictví je služba, za kterou se alespoň částečně platí a tak je to správně.
