Zátiší s panem vajíčkem.

Čím dál víc přicházím na to, že jsou pro mě obyčejné a mnohdy titěrné věci, zajímavější a zajímavější. Že ty velký věci jsou sice nádherné, divácky zajímavé, ale pro mě i občas nudné.

A tak usedám do pomyslného křesla snění,
a před očima se mi míhají rozmanité obrazy,
zahalené do černé mlhy.
Tu a tam,
připomínají naše vlastní myšlenky.
A toto chmurné přemýšlení,
jak mávnutím kouzelného proutku,
přeruší podivný zvuk,
podivné zaťukání na dveře,
zdánlivě nepřístupné….
A do nich,
jako když tmu při rozbřesku,
nahradí světlo,
vstupuje na scénu pan Vajíčko.

Obrázky se po kliknutí zobrazí ve větší velikosti.

„Štěstí lze najít i v nejtemnějších obdobích života, pokud si člověk vzpomene na to, že může rozsvítit světlo.“
Joanne Rowlingová