Cesta krajinou za těmi, co už jsou ve smrti smířeni

ačkoliv byli nepřáteli na život a na smrt. O víkendu jsem nemohl odolat výzvám počasí, které měnilo padající kapičky mlhy do nádherných závojů obepínající větve stromů a keřů.

Zbytky listů vyzdobily se perlami zmrzlých kapek mlhy.

Nešlo odolat…

Krajina našeho dětství, dospívání a stárnutí. Krajina, která staletí zaznamenává všechny naše činy, životy a příběhy. Všechny úspěchy, prohry a selhání.

Pro mě osobně se touto krajinou stalo okolí Hradce Králové. Krajina, která se nachází mezi obcemi Máslojedy, Čistěves a Máslojedy. Právě v jejich katastru se nachází pro mě památný les Svíb.

Když jsem se tam dnes procházel, někde v paměti vybavila se mi slova, která jsem slyšel skoro před 3 lety od předsedy Komitétu pro údržbu památek z války 1866, pana Miroslava Suchého:

Scházíme se v krajině, která již 153 let ukrývá bolest a utrpení, aby nás vybídla k zamyšlení nad smyslem existence. Probleskují nám v představách krutosti a zmar, které se zde odehrály. Vzpomínkou na ty mrtvé pod námi se snažíme otupit hrany nepřeboleného žalu a bolesti, které již nikdy nevyvane vítr a které žádný déšť nesmyje. Duše a energie, která v těchto místech vyšla z mnoha mužů, se nevytratila a dá se pocítit ve vůních, barvách a náladách krajiny. Je to velké plátno velkého mistra. Člověka, toho člověka, který je již ve smrti smířen, ale je to vlastně i naše plátno. Nás všech, kteří tento odkaz pokorně přijmeme a zamyslíme se nad životem a smrtí. A pokud pochopíme, že jsme toho součástí a budeme toto dílo ochraňovat, nebudeme přihlížet devastaci, tak tento příběh bude pokračovat, i když už i my jednou nebudeme.

Krajina, připomínající zbytečnost válečných konfliktů není jen smutnou připomínkou. Je i důkazem pokračujícího života a místem k zamyšlení.

On je vlastně celý prožitý život nehmatatelný a o tom, že jsme jednou žili, pak vypovídají naše skutky. Dnešní doba je rychlá, nedbalá a zbrklá. Má vratké kořeny a v koruně jsou naroubovány patvary. Beze sporu za to mohou totality, které nás nutily jenom přežívat a šlapaly po svobodné vůli člověka. Nutily nás lhát si jeden druhému a historii svázaly a umlčely. Nedivím se tomu, že při opravě pomníku  v Praze minulý rok, byl chybně přeložen a vytesán nápis. Místo biblického "JSEM ŽIVOT A VZKŘÍŠENÍ" byl do kamene vytesán nápis "JSEM VÝKUP A OBČERSTVENÍ". Šílená a absurdní anatomie dnešní doby, kdy je konzum a hmota povýšena a postavena na nejvyšší úroveň rovnou Bohu.
Miroslav Suchý

A já ti můj čtenáři, který jsi při čtení došel až sem, přináším pár obrázků z mého víkendového putování.

Cesta krajinou za těmi, co už jsou ve smrti smířeni