Vodní škobrtání v zajetí černobílého vidění.

Letní vedra doplněná o pocity pobytu v prádelně, je třeba vystřídat příjemným prostředím, tekoucí říčkou, která při svém pronikání přes kameny, vydává úžasnou symfonii.

Kolikrát já jsem tam už byl…….

mnohokráte a přesto se tam po každé s radostí vracím.
Pokaždé však, se skrytě odříkanou modlitbou,
aby tam pokud možno nikdo jiný nebyl,
to krásné prostředí nebylo narušováno nevycválanými "rádoby" turisty,
kteří nejspíše ani sami neví, proč tam vůbec jeli.

A i tentokrát jsme měli obrovské štěstí…..
za celou tu dobu,
jen jeden jediný člověk,
byl na celé ty naší pouti.

Všechny obrázky se po kliknutí zobrazí ve větším rozlišení

A když jsem hovořil o té nádherné symfonii, nedalo mi to, abych alespoň tu nádheru tekoucí řeky pro Vás nezachytil…

„S těmi dobovými vlivy je to jako s vodou. Události přicházejí a odeznívají, já mám většinou rozdělanou nějakou sochu, a tak pokračuji v práci a nechávám, aby se to nové vsáklo ke kořenům. Teprve po čase to vystoupí na povrch jako ponorná řeka a něco mi přinese, nikdy ale nevím, kdy to bude.“
Olbram Zoubek