Tak jsem dnes vyrazil - část druhá - hrad.

Bludný kámen určil mou cestu a já se po těch všech cestičkách doškobrtal k lidskému obydlí. No, není to jen tak nějaké obydlí, je to hrad. A vstupní brána byla otevřená a tak jsem vstoupil dál.  

Kdo ví, na co nebo na koho tam natrefím. Třeba mě s další cestou poradí.
A možná najdu i nějaké to přístřeší, když venku tak prší.

A hned na samém začátku mé cesty, nalézám zajímavé symboly

A slyším i lidské hlasy

Nejsem zde sám a to je dobře. Alespoň v klidu, můžu si vychutnat tu hradní atmosféru.

A i zde je mnoho cest, kdo ví, kde je jejich konec.

A jsou zde zajímavé detaily

A zajímavé výhledy

A tajné místnosti, prozrazené okny.

Co může být skryto za těmi okny? Možná nějaké místnosti a prostory.

Podivné točité schody, vedou mě někam do temnoty. Co se tam může skrývat?
Vítají mě podivné ornamenty, snad ne pekelné výtvory?

Ne ne, to jen  židle zve k usednutí a pohodlné pokoukání.

Třeba na zajímavé modely.

Čas běží a já musím vydat se na cesty. Míjím tabulku na zdi, se zajímavým hlásáním.

Zůstal bych ještě dál, ale přede mnou je další cesta.....

Loučím se s tebou Valdštejne, třeba někdy, až opět překročím bludný kámen, naleznu cestu zpátky k tobě.

Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat.
Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách….naše postoje. 
                                                                                                                   John C. Maxwell