S veškerou úctou, pane Sudku.....

A tak, když si prohlížím všechny ta Vaše mistrovská díla, díla plná dřiny a odříkání, bez ohledu na možnosti dnešní techniky, prostě smekám. A smekám zcela veřejně a rád.    

Prostě, ono k více věcem v životě lidském, je třeba talentu a dřiny.
A taky odříkání, věčného zkoušení, proher a občasných výher.
A taky se hledat,
hledat témata, která k člověku tak nějak pasujou nejlíp.
 

Dokonalost fotografií třeba Josefa Sudka (vzpomínal jsem na něho nedávno zde: ), je pro mě osobně obrovskou inspirací a výzvou.
Člověk najednou pociťuje potřebu zkusit to, hledat právě ony detaily.......
detaily, které nejsou dnes až tak in a moderní.

„V černobílé fotografii hraje světlo a stín. Jaké budou zákonitosti v té barevné, to já zatím nevím. A taky nevím, jestli se k tomu někdy dostanu. Ty zákony však budou jiný. Ale v černobílý fotografii, v té nuanci, která se odehrává mezi největším stínem a největším světlem, to může být i bez slunce. Hlavně, aby se tam, jak v tom světle, tak v tom stínu, něco odehrávalo! S tím musíte počítat. To je vlastně takové to kouzlo černobílé fotografie. Vona třeba zdánlivě efektní nebude, ale pořád vás k ní bude něco přitahovat!“
– Josef Sudek

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“
– Josef Sudek

„Kompozice, to je takovej vořech. Kdybyste přečetli všechny knížky, které o tom jsou, tak se jich, když se tak trochu koukáte, nemůžete moc držet. To je jenom předpis. Vy musíte vycítit tu svoji kompozici! Postupně. Ono to nejde najednou. Ovšem ty základní prvky, ty tam vždycky trochu musí bejt! Určitě jo.“
– Josef Sudek

A tak jsem si zkusil ty záběry detailů udělat také. A musím přátelé řící, že je to velká dřina. A taky velký kus učení se, zkoušení, focení a focení.
A tak jen doufám, že jsem Vám nezkazil těmi svými záběry ten dnešní den....