Račte se posadit, máme pro Vás prostřeno

Každý to známe, tu a tam pozveme své příbuzné a dobré přátele na večeři nebo nedělní oběd, abychom společně strávili chvíle v dnešní uspěchané době. Určitě si vybíráme, komu projevíme úctu, naši pohostinnost a naše soukromí. Na druhou stranu, proč to nevyužít v televizním nekonečném pořadu ve spojení se snahou o zvýšení sledovanosti a falešné představě o rozumné zábavě.

Tento týden jsem po delší odmlce sledoval díly soutěžního pořadu PROSTŘENO, vysílaný na jedné komerční televizi. Pořad o vaření a pohostinnosti formou soutěže o finanční odměnu. Pořad, jako by rozumně uvažujícího jedince psychicky připravoval na hlavní zpravodajské pořady jednotlivých televizních stanic, předhánějících se v upoutávkách, změnách grafického podání informací a hlavně předhánění se, kdo přinese tu nejžhavější zprávu dne, mnohdy zakončenou důmyslnými receptíky v duchu, jak si za korunu udělat z kuřecích kůžiček domácí zabíjačku.
Možná se mýlím, ale nějak v tom všem vidím jistou podobnost a společné rysy.
Na samotném počátku pořadu se setká 5 soutěžících z daného regionu, soutěžící, kteří se neznají a kteří musejí být určitě nějakým způsobem vybráni v konkurzu. Soutěžící, kteří poměřují své kuchařské schopnosti se snahou o výhru ve výši 50 000 Kč. Ta výhra za to přeci stojí. Stojí i za trapnost a mnohdy vlastní znemožnění.
Průběh soutěže je v podstatě stejný, vaření, šmejdění, ochutnání, zábava, moučník a bodování. Průběh pořadu však může pozornému divákovi ukazovat i mnohem více – povahy soutěžících, skutečný a nefalšovaný um a mnohdy taky naše vlastnosti - kritizovat, taktizovat, předstírat a lhát si.

Prosím, můžete jít šmejdit
Pořad o vaření, který je současně přehlídkou posuzování životního stylu druhých, jejich způsobu života, výzdoby, vybavenosti a pořádkumilovnosti. Obzvláště fascinující je pohled na slušné a korektní soutěžící, kteří šmejdí i ve skříních, zásuvkách stolů i o nevychovanosti při odzkoušení, jak se na posteli spí.

Předkrm, polévka, hlavní chod….
Jsme dobrá parta, jak zní na konci prvního soutěžního dne, je jako by předzvěstí zajímavého poznání – ne všichni to se mnou myslí upřímně. Místo toho snůška kritiky-oprávněné, ale i kritiky pod tlakem vyhrát všemi dostupnými prostředky. Kritika, rady a hlavně přesvědčení, že já to umím nejlépe a proto…Spíše humornou tečkou bývá sledovat schopnost při vaření daného aktivního a zkušeného kritika, jemuž nadřazenost a chytrost vydrží do doby, kdy sám má možnost své umění předvést, nebo ho již i předvedl. Ve většině případů ne s valným úspěchem.

Čím vlastně může tento pořad obohatit diváka?
Já to nevím, protože mě osobně ničím. Jediný díl tohoto pořadu, který jsem mohl naštěstí vidět, bylo o ocenění naservírovaného guláše jindy velmi kritických kolegů soutěžících. Vychvalování odborníků, kteří při všech svých absolutních kuchařských dokonalostech nerozeznali guláš připravený z konzervy. Díl, který v naprosté nahotě ukázal povrchnost nejen tohoto pořadu, ale i samotných soutěžících.
Podle sledovanosti diváků, je tento pořad oblíbený mezi řadou televizních diváků hledajících možnou inspiraci.
Já ji tam osobně nenacházím. Naštěstí vím, že i bez tohoto pořadu nebude můj život o nic ochuzený, neboť kolem nás existuje tolik krásných věcí.

A tak v této souvislosti, poněkud s nadsázkou napadá úsloví Jana Wericha :

Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí.