Předjarní lednové kunětické škobrtání.

Po sněhu ani památky, venku krásné počasí a kdyby člověk neznal datum v kalendáři, neřekl by že je konec ledna. A tak jsem neodolal pokušení a  toto místo jsem po několika letech navštívil.

Archeologické průzkumy zařazují nejstarší hradní stavbu na vrcholu Kunětické hory do  poloviny 14. století. Za husitských válek se stává důležitým opěrným místem husitského hejtmana Diviše Bořka z Miletínka - schopného stratéga, původně radikálního orebity, který se nakonec přiklonil k umírněnému křídlu a do dějin vešel jako vítězný vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Roku 1491 se hrad stává majetkem rodu Pernštejnů, za nichž dochází nejen k zásadní přestavbě celého hradního komplexu, ale i proměně nedalekých Pardubic a k vybudování rozsáhlé rybniční soustavy v okolí. Na vrcholu osamoceného kopce vulkanického původu vzniká během zlaté éry na přelomu 15. a 16. století mohutný dvouvěžový hrad s propracovaným systémem opevnění, dobře patrným i dnes - Kunětická hora patří ve své době k vůbec nejlépe opevněným hradům na území království.   Čerpáno zde :

A tak si Vás přátelé dovolím pozvat na tu mou malou procházku po této dominantě v okolí Pardubic.

Po příjezdu na parkoviště vítá člověka dominanta hradu.
 

Po asfaltové cestě, kráčím do kopečka vstříc vstupní bráně hradu. Pohledy do krajiny v člověku vyvolávají rozporuplné pocity.
 

Naštěstí se nám otvírají i krásné pohledy
 

A když se člověk rozhlíží, nalezne zajímavé dataily

A celá ta majestátnost stavby, nutí člověka k přemýšlení

Třeba o tom, že není vše věčné a stačí jen vzkaz z nebes
 

A pak zůstávají jen drobné připomínky doby a času, stráveného na této zemi. Vždyť to vidíme u ročních období, květy a listy mizí pryč a z celé krásy zůstává jen málo

A co bylo dál, jenom vítr,
po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
a stromy se až k zemi sklonily.

V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.