Povídání o kráse, obklopený vůní františka II.
A každý ji vnímáme jinak. V předcházejícím díle (naleznete ho zde) jsem mimo jiné diskutoval s Ivanem Markem, nejen o fotografii, chápání krásy, ale i o jeho chystané výstavě jeho děl. A já Vám nyní nabízím pokračování tohoto rozhovoru.
Jenže, Ivane, ty neděláš fotografii jako takovou, to už jsem psal v předchozím vyprávění. Ty se věnuješ umění, které jsi nazval fotografikami, a pokud se nemýlím, jsi v podstatě jediný v naší zemi. Můžeš mým milým čtenářům znovu přiblížit, o co se vlastně jedná?
„Ano, v těch svých fotografikách se vlastně dívám na krásné objekty očima panice. Vždycky, když zachytím nějaké téma, dívám se na to svýma očima, takovým vnitřním pohledem, a jsem oslněný světlem, které z toho vyzařuje.
Ty koláže, tedy ty mé fotografiky… (někdo mě kdysi nazval kolážistou života)… sám ani nevím proč, je to vlastně takový jistý druh mého pábení, a pábitel je každý člověk, který je do jisté míry navštíven určitou inspirací.
To není z mé hlavy, to napsal Hrabal….
Pro mě pábení je pokoušet se věci fotit a jinak inspirovat sebe i ostatní (pokud o to budou mít ostatní pochopitelně zájem). A takhle já vlastně vstupuju na tenký led, a když se něco narodí, tak já opatrně jdu po tom tenkém ledu na pomyslný druhý břeh a tam na mě už čekají kritici, a ti to cupují, jak ty mé texty, tak ty mé fotografiky. No prostě krása.
Před lety jsem se tím trápil…teď jsem někdy i rád.
Proč to říkám?
Protože kunsthistorik František Dvořák mně říkal historku: když Emil Filla namaloval obraz, opřel ho o zeď a díval se na něj. Pak ho otočil vzhůru nohama, opět se na něj díval, a když se dodíval, vzal zrcadlo, které postavil tak, aby odráželo onu malbu v zrcadle, tedy obráceně, a když už měl pocit, že je kompozice v pořádku, poodešel o tři metry dál, otočil se, předklonil se a díval se skrz nohy, a když vše do sebe zapadlo, pak obraz podepsal. To je ta poctivost….to je to krásný řemeslo.
Když jsem při tom všem povídání pohlédl na obrazy chystané na lednovou výstavu v Praze, nemohl jsem se ubránit otázce, co pro návštěvníky výstavy připravil jako naprostou novinku.
Já mám obraz, jeden úplně novej…má to takový magický voči… chtěl jsem to nazvat Cháron, ale nakonec jsem to nazval jinak – Tak dopij víno, a půjdeme.
A to je celé to mé putování s mými obrázky… doplněné texty, a vymyslet název obrazu, třeba jako Tápání, Dotyky, Polibek noci… to tak nechci, a nechci, aby to bylo patetické.
A tak píšu – A pak zapnu žárovku, a ta pomůže přijít na svět tomu, čemu se říká fotografie. Zmáčknu ten čudlík a ta má nedokonalá představa se zaznamená a vylétne na světlo boží, praští mě do čela a já se zhroutím pod tíhou toho, co jsem to omylem vytvořil, hroutím se pod vlastní kritikou svých myšlenek a představ. A hroutím se i pod tíhou názvu, protože každá věc má mít své jméno, každá představa by se měla nějak pojmenovat. A tak se chodím dívat na to, co jsem vytvořil, a vytřepávám z ruky jeden název za druhým, a všechny ty názvy se lepí na ty mé fotografiky a ony se obalují do zavinovačky čerstvě narozeného dítěte, co křičí na svět, že se tak jmenovat nechce.
A tak jsme si povídali a povídali a všechnu tu nádhernou a krásnou atmosféru začaly doplňovat padající sněhové vločky, jako by i příroda chtěla podpořit naše adventní rozjímání o kráse, o vůni cukroví, františku, ale i o době splněných i nesplněných přání a nadějí. O všech těch holkách, které jsme kdy chtěli, ale ony nechtěly nás, stejně jako jsme mnohdy nechtěli ty, co chtěly zase nás. Prostě o životě, neopakovatelných a jedinečných dnech, kterých sice podle věku máme hodně, ale pak najednou prudce málo.
A vše souvisí se vším, a tak na mnohé věci máme památky zachycené pomyslnými moderními temnými komorami, co zaznamenávají život kolem nás. Nastává doba vánočních svátků, které prožíváme podle věku, intenzivně či neintenzivně, zklamáni či nezklamáni svým dosavadním životem. A když už budeme rozbalovat dárky, nezapomínejme, že ve skutečnosti vůbec nejde o hodnotu a výši ceny, i maličkost nám dává pocit, že na nás někomu záleží, stejně tak, jako když vyjadřujeme dárkem, že si vážíme toho druhého. Ale především nezapomínejme na pravý duchovní rozměr těchto svátků, které jsou v podstatě oslavou života, naší spásy a obětování se.
A já už jeden dárek mám v předstihu.
Skrývá se v pozvánce na 10. ledna 2017 do velké galerie Chodovská tvrz v Praze, kde bude mít právě výstavu svých děl Ivan Marek.
A Vám, moji milí čtenáři, přeji nejen krásné nastávající svátky, ale především kupu všech těch obyčejných věcí, jejichž hodnotu poznáváme tehdy, když je ztrácíme. Jako je zdraví, štěstí, láska a spokojenost.
Přeji Vám rovněž dárky podobné tomu mému. Pozvánky na krásný věci, co potěší nejen srdce, ale i duši. Protože zejména v té dnešní uspěchané době jde mnohdy o mrtvice a infarkty. A to jsou hodně velký bejkárny, který jde ovlivnit právě krásnými věcmi a jejich vnímáním.
Pavel Vrba
Příběh matky - když historie promluví
kolikrát jsme se každý z nás pozastavili u historického pomníku připomínající desítky či stovky let události nebo život jednoho z mnoha lidí. Může takový historický milník vydat po dlouhé době svědectví?
Pavel Vrba
Někdo autem, někdo vlakem
a já odhaloval krásy naší vlasti ....na kole. Po mnoha letech (nejspíš jsem se musel zbláznit) vyrazil jsem poznávat vybudované cyklostezky spojující Hradec Králové a jedno místo, které jako hádanku nechávám čtenáři na tobě.
Pavel Vrba
Když se prolne krajina s osudovými okamžiky
a člověku v hlavě myšlenky poletují. A nedají pokoj, neuspořádané písmenka a slova, která tvoří nejasné věty. A v tom chaosu myšlenek objeví se výzva, co by poselství slov do paměti vyrytá.
Pavel Vrba
Sezóna v plném proudu. Zkusme nebýt krátkozrakými hlupáky
Společností hýbe téma války na Ukrajině. Rozkolísaná ekonomika, inflace, rostoucí ceny energií, potravin a nedostatek zboží ve stavebnictví. Jenže, bez ohledu na to, nám vedle toho běží každodenní obyčejný život.
Pavel Vrba
Kaleidoskop obrazů minulosti prolínající se do dnešních dnů
a zcela jiný a mnohem intenzivnější prožitek ze sobotní vzpomínkové akce, spojené s historickými událostmi. Prožitek zbavený falešně naivních růžových brýlí a hodnot diktovaných diktátem bohapusté totality jménem konzumismus.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Jako v komunistickém Československu. Britský novinář obviňuje vlast z cenzury
Velká Británie má problémy se svobodou slova, lidé se bojí říkat nahlas názory o kontroverzních...
Škodlivé ruské aktivity mimo jiné v Česku nás znepokojují, uvedlo NATO
Severoatlantickou alianci znepokojují nedávné škodlivé aktivity na území členských států bloku,...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 811
- Celková karma 25,05
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek