Když se prolne krajina s osudovými okamžiky

a člověku v hlavě myšlenky poletují. A nedají pokoj, neuspořádané písmenka a slova, která tvoří nejasné věty. A v tom chaosu myšlenek objeví se výzva, co by poselství slov do paměti vyrytá.

Přesně tento pocit jsem zažil 5. července 2022. Večer ne a ne usnout. V hlavě přetlak myšlenek, který tak útočí, dokud člověk nevstane, nevezme čistý nepopsaný papír a začne si dělat poznámky. Pak člověk ulehne a znovu v hlavě přemítá o těch slovech, co si poznamenal.  Ne a ne usnout, protože jak v kaleidoskopu mění se obrazy, které chci poctivě popsat. A taky si je vědom, že druhý den, bude muset brzo vstát a všechny ty myšlenky sepsané do textu poctivě zaznamenat.

Byla středa 6. července 2022.

Den, kdy si připomínáme Den upálení mistra Jana Husa. Pro mě osobně to nebyla jen tato událost. Zavítal jsem totiž do náručí krajiny, která se zde před 3 dny a 156 lety zbarvila krví. Byl jsem totiž v památném Svíbu, nedaleko od Hradce Králové, Čistěvse, Máslojed a Benátek. Místo, která onoho osudného 3. července 1866 bylo poznamenána krví, sténáním, umíráním a smrtí. Podivné ticho rozrážené křikem umírajících a raněných.
 

Jizvy, které byly vťaty do krajiny.

A když jsem stál před pomníkem Myslice, který byl vytesán jako vzpomínka na bitvu, která se v tomto lese stala, všechny ty kostičky skládanky krajiny a vzpomínky zapadly do jediného obrazu – mého vyznání krajině a úcta obětí nesmyslné války.
A já s jistým časovým odstupem, toto své vyznání přináším milý čtenáři i tobě.

Syrové a nevyumělkované. Se zaznamenanými pocity, které jsem v ten daný den a na onom místě měl. A to vše jsem právě formou videa i zachytil.

Ve videu jsem si dovolil citovat slova věnované krajině, která byla v dokumentu České televize: Krajinou domova, Režie: Petr Krejčí, dále projev předsedy Komitétu pro údržbu památek z války 1866 pana Miroslava Suchého.

Vzpomínka a krajina