Potůčky a potoky.

V současném, chvílemi úmorném vedru jsou místa, která Vás ochladí a potěší. Jen se člověk musí umět na chvíli zastavit a rozhlédnout se. Jedno z takovových kouzelných zákoutí mám i já. Místo, které mě vždy něčím příjemně překvapí.

Zastavit se a poslouchat  to šeptání stromů a říčky. Kolik však na takové procházce člověk potká lidí, kteří místem jen proběhnou , aniž by se na chvíli  zastavili. A toto album věnuji jednomu z mých oblíbených diskutujích - Martinu Thebenovi, kterému tak určitě připomenu místa, která sám poznal v mládí.

Řeč přírody, jako by nám cosi naznačovala - poučení, ale možná i varování.
Místo nezveřejním, ne ze sobectví, ale kvůli lidem, kteří tyto nádherná místa tak neskutečně ničí.