Podvečerní Šimkáče aneb.....

když se začíná stmívat. Místa zalitá sluncem se postupně ukládají ke spánku, jen to ticho zde není, díky blízké civilizaci. Stmívání v Šimkových sadech a Hans Zimmer.  

Města plná světelných reklam plných nejlepších nabídek. Ruch ulice, který vyvolává zdánlivý dojem klidné civilizace. Ve skutečnosti jen shon a stres. A boj o všechny ty slevy, levnější výrobky......
Míjíme místa bez povšimnutí. A tak je čas občas přibrzdit, zastavit se a nebo třeba jen něco změnit v tom našem zaběhlém každodenním rytmu. Najít si krásné místo, zastavt se a třeba občas i popřemýšlet.

Vzal jsem fotoapárát a šel za svým cílem - podvečerním Šimkáčem.
Chcete-li jít se mnou, zvu Vás rád.

A putování stíny začíná

A před námi se krása otvírá...
i ty mé vodní hladiny

Odlesky obrazů jako by v zrcadle, funguje to i na naše duše?

Vodní hladiny rozdělují naše kroky, stejně jako mnohé překážky v našem životě.
A tak stavme mosty společně a jedni druhých břemena nesme.
Ono ani nic jiného nezbývá, aby nám ta civilizace nezanikla....

Spojujme ty vzdálené břehy, díky mostům přestávají být překážkou

A mosty mohou být různé, stejně jako pohledy na ně samotné i na okolí kolem nich

Mosty umí být i kouzelné a spojují se někdy v nemožné...

Jsou zde nádherná zákoutí

třeba i díky rákosí....

a i na ty zákoutí, potřebujeme bezpečné cesty....

třeba pro krásné výhledy

nebo pro tichá posezení

jenže my musíme dál, smráká se kolem nás

a kolem nás je rušná civilizace

a tak se raději ohlédněme zpět k přírodě....

zápasící s ruchem ulice

A když jsem se tak toulal těmi cestičkami, vzpoměl jsem si na jedno moudro. Ono nejspíše nic neztratilo z toho svého obsahu. Někdy mám pocit, že ty moudra platí čím dál více.

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo.
Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď.
Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív.
Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe.
Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky.
Kdo mění víru, neměl žádnou.
Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.
Karel Čapek