Po stopách Barunky

Po několika letech jsem opětovně zavítal do končin, které známe každý - ať již z knížky, či filmového zpracování. Ratibořice, Barunka, Božena Němcová, kněžna, Viktorka a její osud .......I s plným vědomím, že vše ztvárněné a napsáné nebyla úplná pravda. Nebe s mraky, předpovědi děšťového počasí od takového výletu poněkud člověka odrazovali, ale nakonec jsme se rozhodli správně. Časně ráno a  před návalem turistů a davů. Tak vítejte přátelé v Ratibořicích, alespoň prostřednictvím mého objektivu a zamyšlení.

Návštěva těchto míst o nichž bylo již mnohé napsáno, vždy na člověka dýchne zvláštní atmosférou. Atmosférou, mnohdy zobrazenou více filmovým zpracováním, než skutečně prožitými životními příběhy daných postav.

Putováním po všech těch cestách a cestičkách, studováním informačních tabulí si člověk klade otázku co je vlastně lepší - ta skutečná pravda o velmi těžkém životě té doby, chudobě a utrpení, nebo umělecké zpracování Babičky Boženou Němcovou. Osobně jsem pro tu druhou variantu. Ne, že by si člověk musel nalhávat nepravdu, ale ruku na srdce - těch blbých a špatných věcí je kolem nás přespříliš. Mnozí jsme zatíženi různými nástrahami a zkouškami života. Proč alespoň na chvíli nežít v krásné době, jak je popsaná v daném díle?
Kladu si i otázku o platnosti řady moudrých vět, které jsou v díle napsány. Jsou smyšlené? Jsou nepravdivé? Jsem přesvědčen, že jsou nadčasové, moudra, která jsou podpořena řadou životních zkušeností, sounáležitosti s přírodou a mnohdy sami se sebou. Moudra, která patří i do dnešní doby. Jedno z těchto mouder mám moc rád: " Lidé zpanštěli a poctivé staré české zvyky jsou jim  jen  pro smích".