Ohlédnutí za jednou poutí.

O minulém víkendu jsem měl možnost navštívit pouť v obci Žíželeves, nacházející se nedaleko Hoříněvse.Tato pouť je každoročně organizována místními obyvateli i jako připomínka poměrně bohaté historie.

Jméno – Žíželeves představovalo ve staročeštině Žúželovu ves. Osobní jméno Žúžel vzniklo z obecného podstatného jména žúžel (hmyz, ještěr, mravenec, plaz, v širším smyslu vše co leze po zemi).
Žíželeves se poprvé připomíná v roce 1355 v souvislosti se zdejším kostelem, který stál v místech, kde dnes stojí knihovna (čp. 42). Patrony tohoto dřevěného kostela byli Jiří z Hustířan a jeho bratr Jan z Hořic, kteří byli majiteli Hořiněvsi a Plesu. Na počátku husitských válek (1425) byla žíželevská tvrz s celým okolím popleněna a zkáze neušel ani kostelík. Kostel byl později opraven, po požáru v roce 1769 zbořen. Vdova po Jiřím Hustířanském Příba vládla na tvrzi od roku 1329.Do českého divadla aktivně zasáhl žíželevský rodák František Hlavatý (1873–1952), herec a režisér Pražských městských divadel. Vynikl v charakteristických rolích jako komik a vedle činoher režíroval i opery a operety. Napsal celkem 24 divadelních her, z nich svého času nabyli popularity Mlsní kocouři, Dobráček švec, Bílá myška a Na vysoké stráni. Své herecké zážitky uložil do dvoudílných memoárů Herecké vzpomínky. Městská knihovna v Praze má tyto memoáry ve vlastnictví.čerpáno  zde:

Žíželevská pouť

Když jsem sledoval průběh celé akce, musím vyslovit uznání těm, kteří v dnešní a uspěchané době tyto akce pořádají, stejně jako těm, kteří se těchto oslav aktivně účastnili. Je škoda, že tuto akci dostatečně nevyvážila účast návštěvníků a diváků.

Kompletní fotogalerii z této akce naleznete zde :