O tom našem odsuzování.

Potkáváme je často, mnohdy si řekneme, že jsou to pochybné existence, které si za svůj osud vlastně můžou sami. Někdy se uspokojujeme větou, že my tak rozhodně nedopadneme.

Potkáváme je na mnoha místech "ty lidi pochybné existence". V ošuntělých šatech, špinavé a mnohdy zapáchající. Šourají se tmavými ulicemi,  vyzbrojeni starými kočárky, či velkými nákupními taškami, do kterých dávají všechny ty nalezené poklady.
Náš slovník nám pro ně nabízí všelijaké názvy - bezďáci, socky, příživníci, nemakačenkové, smažky.....jenže oni jsou stále lidi.
Lidé se svými osudy a nesoucí důsledky svých špatný životních rozhodnutí.
Kde je však jistota, že i my neučiníme podobné rozhodnutí? 
Kde máme jistotou, že tam, kde jsme nyní, budeme i zítra?
Přitom stačí kousek ledu na silnici a to co bylo už není.....

Jenže i bezdomovec je člověk, třeba s nadáním.......
 

Drazí přátelé, nepohrdejte nikým. Pohrdáním si pomáhají povýšenci, pozéři, ohyzdové a hlupáci, je to maska, za kterou se skrývá nicotnost, často i darebáctví, zbavuje člověka ducha, soudnosti, dobrotivosti.   ALPHONSE DAUDET