Noční můra, aneb když se ve snu zrodí domina.

Možná díky končící zimě nebo vlivem měsíce, zdál se mi sen. Sen, který vzbudí a přinese i studené zapocení. Mnohé děsivé sny každoročně se s pravidelností  objevují -  ve stejnou dobou a s podobným průběhem.  

V nedávné době vrátil se mi onen hrůzný sen. V hlubokém spánku z mlžného oparu zjevila se mi prapodivná tajemná postava, které se nad zemí podivně vznášela. Navíc krajem nesl se podivný šustivý zvuk, jako když v průvanu zvedly se papíry ze stolu. Svým letem však nepřipomínaly moudrou sovu, spíše jako když ohlásilo přílet krkavčí hejno.

Čím dál s větším údivem vzhlížel jsem na tu hrůzostrašnou scenérii a čím dál víc jsem byl zděšen dalším vývojem. Ze všech stran vynořily se všechny ty podivné a hrozné bytosti a svými děsivými tanci připomínaly číslice. Některé spojené jedna k druhé, jiné zas v plusu a jiné v mínusu.
V naivní obraně své paže jsem vztyčil, přikrčen za stolem hledal jsem spásu. Ze všech těch temných koutů a rohů spatřil jsem podivné dřevěné postavy.  " Jsou to snad šachové figurky nebo jen loutky, ze spodu špinavé od razítkové barvy?".
Podivný hukot byl slyšet čím dál víc a z mého čela stékaly proudy studené vody. Snažil jsem se utéct z tohoto pekla, však prostor byl malý a já narážel do stěn.
K tomu všechny ty podivné postavy ke mně se blížily a já zřetelně viděl do jejich tváří. Mnohé tak přísného zevření s vlasy smotanými do drdolu. V kostýmy z latexu odrážely poslední parsky světla. Přísné ty dámy, s brýlemi na očích a cosi jako bič v rukách svíraly.

Velmi přísně zkoumaly všechny mé poklesky a já marně se snažil vysvětlit své skutky.
Když dámy zasyčely ty svoje rozkazy, všechny papíry klesaly k zemi.
Nejspíše přišel můj den zúčtování a čas vykoupení z hříchů.
Už pomalu bál jsem se cokoliv říci, abych snad nebyl vydán na pospas těch bytostí.

Jak skřítek propocený, snažil jsem se těm dámám říci, že poslušný už budu na věky. Nejsem si vědom, že poklesky bych spáchal, vždyť jsem se dostavil na raport včas.
Ta paní s bičíkem, který tak rázně vzduchem sviští, sjela mě přísným pohledem.
Najednou v celém tu šeru, slunce se objeví a já novou scénu před sebou vidím.
To není bičík, to je jen úřední razítko, ta paní není má domina, to nejsou krkavci, to jsou jen blankety a já nejsem v pekle, ale na finančním úřadě.
Byl jsem tam za včas daňové přiznání odevzdat.
Možná to nemají děvčata lehký,
ale ne každý,
kdo tam jde s blanketem vyplněným,
je podvodník a neurvalec.
Možná to neví, ale chodí tam i lidé slušní
a tak by možná stálo za malou úvahu,
přemýšlet o větší vstřícnosti.
Ono přeci jen platí,
že daňový poplatník,
je svým způsobem zákazník
a také žijeme v civilizované zemi.

A jak jste na tom vy, přátelé?
Už jste to svoje růžové psaní odevzdali? Nebo již tradičně na všechno kašlete a na poslední chvíli pak dominy vyrábíte?