No, jak jsem mohl bejt zemědělec aneb od hnojníka do Evropy.

No na druhou stranu jsem nebyl ani tak zemědělec, spíše takovej malej zahrádkář. Znáte to sami – život na vsi, kus pozemku rozdělenýho  na ornou a travnatou plochu. Na travnaté části se to občas hemžilo nějakejma těma ptákama – husama a slepicema. No a když nebylo ptactvo, tak se chovali králíci. No já to stejně pak nejedl, protože jsem tomu musel dávat ména a tak nějak jsem k tomu měl citovej vztah.  A bujné traviny jsme sekali a sušili. Vobčas se přitom závodilo se všema těma okluzníma frontama, nezřídka končící deštěma.  

No a na tý druhý části – vornici, tak to byla klasika - záhonky s nějakou tou kořenovkou, saláty a z jara nějaký ty ředkve a hlavně taky brambory.  No brambory -  jasně daný vodrůdy - raní a pozdní. U těch jarních pak prožíval člověk jakejsi vorgasmus chutí. No, vono aby ne, když jsme dojídali ty uskladněný a ty nový to byla lahoda. Třebas si je dal člověk jen tak s mlíkem a máslem.
Nedílnou součástí takové klasické zahrady byl i takovej ten kopeček všeho nepotřebnýho a v tu chvíli nezužitkovatelnýho.  Kopeček, kterej když byla možnost, prokládal hnojem, nejlépe kravským, aby bylo čím všechny kořenovky a brambory pohnojit. Jenže,  tak nějak po modernicku s novou dobou, se nám všechen ten dobytek, teda myslím ten čtyřnohej vodstěhoval někam pryč.
Vona ta mrva alias hnůj se stal úzkoprofilovým zbožím, něco připomínající dobu když nebyly k dostání banány či toaleťák. Copak toaleťák, ten mnozí kujóni nahradili novinama, který stejně nikdo nečetl. Ale nahraďte správnej pravej kravskéj hnůj, ale nemyslím tím všechny ty chemický svinstva.
No a i ten kopeček podle svýho významu se nazýval buď hnojník,  bez hnoja pak kompost. No nevím jak vy, ale takovej hnojník nebo kompost to je hodně důležitá věc. Jednak se v něm ukrejvaj všechny ty látky tvořený zbytkama rostlin a půdy, ale také vokazuje jistej životní styl a filozofii části naší společnosti, co sice dělá že všechno ví, zná a všude byli, ale ve skutečnosti  se dál než za svůj vlastní hnojník nedostali a podle toho se i chovají. Vždyť stačí nahlédnout do zdejších mnoha diskusí.

Tuhle když sem zase koukal na tu bednu,  běžely tam jakési  rady vod profíků. No lidi, já zůstal celej vopařenej stát s otázkou " jak já jsem mohl něco někdy pěstovat " bez všech těch doporučení. Copak voto mohl, ale jak mě to mohlo růst a hlavně plodit?
No když tam zrovna ňáká ženská rozumy rozdávala, vzpomněl jsem si na jistou scénku, ve které bylo konstatováno, že jistý Richard je úplně blbej, protože si jednu polovinu hlavy meje jedním šamponem a tu druhou jiným.
No tady ta ženská radila, že přesně na tyto kytky a tuto zeleninu potřebujete podivnou kombinaci půdy a extra množství rašeliny, kterou je nejlepší získat jedině výhodným nákupem v pytlovaným stavu a nejlépe v konkrétním  vobchoďáku.
No co Vám budu povídat, měl jsem z těch všech rad hlavu v pejru a nechápu dnešní dobu.
No nakonec jsem teda spustil svoje vesnický závity a hned sem se uklidnil. Také jsem si vzpoměl na pravdu našich předků, že při těch všech bio hio potravinách nadále platí,  že takový dobře naložený slepičák, jako zálivka mnohých plodů  mnohem zdravěji nahradí všechny ty  moderní chemický svinstva, co se sice nyní jako zdravé a neškodné jeví. Kdo ví na co ty vědecký hlavy u tý chemie odhalí, až dojdou opět novému poznání.
A snad právě vzpomínkou na ty směsi smrduté a výživné pochopil jsem patřičné : lidi zblbli a jsou líní. No von takovej humus je nutný přehazovat a před použitím přesát. No jo, ale vona to je prostě práce veliká a dřina. To pro takovýho zahradníka profíka, je lepší koupit pytle směsí a na podzim je prostě vyhodit.
A co teprve ty kopce trávy posekané při údržbě zdobných anglických trávníků? Těch se taky lehce zbavíme a jako s odpadem naložíme.
A když už jsme u toho trávníku, divím se, že nějakej vůbec mám, bez nějakých těch kombinací strojů a příslušenství, všech těch hnojiv, doplňkových vitamínů a regeneračních směsí.
A z kontextu toho všeho, se mohu jen domnívat, že platí úsloví - když jsou hloupí a líní, ať platí.

Von totiž, když člověk vidí dál, než jen na kupu vlastního hnoje, možná v dálce uzří věci zajímavé.
Třeba nějaký ten lesní palouček s trávou svěží, která nikdy nespatřila pytlované směsi.

No a na samotný závěr všem případným kritikům, ač slov psaných nebo názorových,  zde je má odpověď:
Chcete-li kupujte, nechcete-li hospodařte jak chcete a jak umíte. Je to jen a jen na Vás, ale nikdy nezapomínejte na to, že v dnešním světě přetlaku informací