Někdo autem, někdo vlakem

a já odhaloval krásy naší vlasti ....na kole. Po mnoha letech (nejspíš jsem se musel zbláznit) vyrazil jsem poznávat vybudované cyklostezky spojující Hradec Králové a jedno místo, které jako hádanku nechávám čtenáři na tobě.

To ráno, vyzbrojen všemi bezpečnostními prvky, včetně přilby vydal jsem se na cesty. Bylo úžasné vnímat probouzející se krajinu do ranního slunce. A ještě krásnější nechávat za zády nástrahy města, které svými betonovými a železnými obručemi svírá nejen člověka, ale i samotný život a jeho hodnoty.

Nespěchal jsem, neměl jsem kam. Chtěl jsem se kochat a vychutnávat si každičký okamžik. Vždyť kdo ví, do čeho se jako společnost řítíme.  

On je vlastně celý prožitý život nehmatatelný a o tom, že jsme jednou žili, pak vypovídají naše skutky. Dnešní doba je rychlá, nedbalá a zbrklá. Má vratké kořeny a v koruně jsou naroubovány patvary.

Tu a tam mě předjel spěchající cyklista, nebo papoušek, co má v počtu kilometrů naplánovaný každý den.

Po celou dobu mé cesty mě věrně doprovázela jako had řeka Labe. Tu a tam se mi občas ztratila z dohledu, ale za chvilku jsem si to pádil opět po jejím břehu.

Někdo jede autem či vlakem, ale když člověk kráčí pěšky anebo na kole, má větší šanci zahlédnout všechna ta malebná zákoutí co jsou kolem nás…

Výlet

A na samotný závěr otázka: Zda-li můj čtenáři poznáš cíl mé cesty, případně poznáš, kudy vedla má cesta :