Navzdory novodobé totalitě.

Pokaždé však, se skrytě odříkanou modlitbou, aby tam pokud možno nikdo jiný nebyl a to krásné prostředí nebylo narušováno rádoby turisty, kteří nejspíše ani sami neví, proč tam vůbec jeli. To místo, je pro mě posvátné.

A když si tak klopýtám po všech těch nerovnostech a kluzkých místech, přemýšlím o všech souvislostech. Tak obrovských, že se nedají za jeden lidský život pochopit. A vycházející slunce svými paprsky osvětluje všechny ty prapodivné romance přírody, její zákonitosti a propojenosti. A ta prazvláštní bytost, která je nad námi, promlouvá ve zvuku vody, protékající mezi všemi balvany.
Byl jsem tam už mnohokrát, přesto s pocity novice, v naprostém tichu a pokoře, vnímám všechny ty odlesky, od vodní hladiny…

a dumám, proč jsme vlastně tak hloupí a nepoučitelní.

Máme oči a nevidíme,

máme uši a neslyšíme.

Mlaskáme si slastně,

v novodobé totalitě....

v té dnešní konzumní době.

Špiníme svůj vzduch a vodu a žijeme ve hluku a špíně, které by žádné jiné zvíře nesneslo a zároveň nám politikové a reklama říkají, že jsme se nikdy neměli tak dobře. Závislost moderních vlád na podobných nepravdách vede k hanebnému znečišt'ování mysli: televize, rozhlas, film a valná část školské výchovy.
Gary Snyder

Obrázky jsou klikací 

„Já jsem v životě potkala spoustu bohatých lidí a vůbec nebyli šťastní. Jsem z rodiny, která nikdy netrpěla nouzí, a přesto mi to štěstí nepřineslo. A naopak – zažila jsem období, kdy jsem neměla práci ani peníze a byla jsem možná i šťastnější než teď.“
Monika Absolonová