Moje nedělní ohlédnutí…, aneb když dovolená končí

Prožil jsem ji tak, jak jsem chtěl. Nemohu nadávat ani na jeden den, protože každý, který jsem zažil, byl jen dle mého rozhodnutí. Požil jsem ji dobře a jsem vděčný, že jsem ji prožíl, mohl se projít a vidět tu krásu kolem sebe.

Když přemýšlím, jak ty své pocity (které, ale nemusí nikoho zajímat) shrnout a popsat nejvýstižněji nemohu jinak:.
Prožil jsem nádherné chvíle v tichu krajiny, stínu lesa, v nádherném prostředí pískovcových skal a žbluňkání ryb v nedalekém rybníku, jehož hladinu pokryla zelená břečka díky vedru a chybějícímu dešti. Zažil jsem návštěvu zámku, omylem jsem se dostal do turisticky oblíbeného střediska konzumní doby s přetlakem lidí, nadšených z všelijakých atrakcí či lanovky, vyvážející zájemce na pomyslnou  stezku do oblak. Možná v těch oblacích, alespoň na chvíli, hledali krásu či náplast na vystátou frontu. Přirozeně jsem zažil i obchoďáky při nejnutnějších nákupech, míjel jsem narvané restaurace plné spokojeně si mlaskajících lidí.

On je vlastně celý prožitý život nehmatatelný a o tom, že jsme jednou žili, pak vypovídají naše skutky. Dnešní doba je rychlá, nedbalá a zbrklá. Má vratké kořeny a v koruně jsou naroubovány patvary.
Miroslav Suchý

Vím, že nepatřím do této společnosti. Nepotřebuji tolik.
Je mi dobře, když si sednu na balvan, staletí omývaný tokem říčky. Vyndám doma připravenou svačinu a poslouchám zpěv vody.
Jsem vděčný i za to, že jsem se mohl pohybovat krajinou, zahalenou v mlze, nebo procházet se loukou, plnou života a krásných květů.
Že žiji, chodím, vidím a slyším.

Co člověk vlastně potřebuje ke štěstí víc?

Krása