Lesní toulání, dokud plně neudeří podzim

Když jsem v týdnu poslouchal některé své kolegy, jak už museli škrábat okna svých plechových mazlíčků musím konstatovat - už je to nejspíš tady. Jenže já nechci a protestuji. A je to tak to jediné, co mohu. Já vím podzim přichází.

Nemám rád dobu těch plískanic a škaredého počasí. A tak si musím užít každé té procházky v pěkném počasí, třeba ještě i nějakou tu jedlou houbu se mi najít podaří. I když mám někdy pocit, že jsem slepý.

A tak si tak kráčím a vyšlapuji a narazím na malou tůňku.

A začínám mít pocit, že zase tak slepý nejsem

jenže se mě tam cpou i nějaký divný houby

No koukám, že mě nějak štěstí opustilo a dlouho jsem o žádnou houbu nezakopl. Ale člověk má čas se kochat krásami přírody

ale, že by přeci jen něco? Ale je to vůbec jedlé?

Ještě že ke sběru hub mám svou zásadu: zachovej klid a kochej se. Alespoň nebudeš naštvanej, že nic nenajdeš.
A tak se kochám dál ......
Stejně ta příroda je dokonalá malířka

Když je v lese klid, žádní uvejskaní lidé je to nádherné, vnímat ty tichá a krásná zákoutí

 když se člověk kouká pozorně, zahlédne i znaky, ozdoby a ornamenty.......

a ozdobené pařezy

a pařezové zátiší

         a v něm cosi lezoucí...

 Podzime, zůstaň ještě chvíli spát......