Když říčka zpívá

Tak jsem si to nedávno škobrtal jednou cestičkou, když jsem náhle uslyšel prapodivné zvuky, linoucí se tam někde z dálky. Neviditelné, díky chalupě, která bránila pohledu.

A tak jsem nemohl díky zvědavosti odolat. Šel jsem blíž a blíž. Ty prapodivné zvuky se postupně měnily na nádherné tóny, vytvářející prazvláštní symfonii. Nikde nebylo ani živáčka a já prostě neodolal. V tichosti jsem tam stál a jen a jen poslouchal.
Tu symfonii bych nazval: Když říčka zpívá, ale v tomto případě použiji název:

Poslouchejte, Viktorčin splav zpívá…….

„S těmi dobovými vlivy je to jako s vodou. Události přicházejí a odeznívají, já mám většinou rozdělanou nějakou sochu, a tak pokračuji v práci a nechávám, aby se to nové vsáklo ke kořenům. Teprve po čase to vystoupí na povrch jako ponorná řeka a něco mi přinese, nikdy ale nevím, kdy to bude.“
Olbram Zoubek

Viktorčin splav zpívá

...... seděl jsem a poslouchal ten zpěv......
 

A také jsem tam přemýšlel, o všech těch stopách v písku, které jsem tam viděl.
Kdo je tam zanechal a jakými cestami ten člověk procházel a prochází?
Možná i díky zpěvu říčky v paměti se mi vynořila jedna úžasná slova:

„Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům, tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. Ano, život je hrbolatý. Ale hrbolek na silnici a hrbolek v prsu, to není totéž. Člověk by se to měl naučit rozlišovat.“Robert L. Fulghum