Když procházím staré krabice...

nalézám dávno uložené věci.  Bylo nutné udělat prostor pro něco nového a aktuálního. Ty staré krabice jsou plné všelijakých vzpomínek, dobrých nebo těch druhých. Fotky, dopisy a vzpomínkové předměty z cest. Určitě to všichni znáte a prožíváte také. Ale přijde den a my nalezneme dávno zapomenutý poklad.

Poklad, obroušený zubem času, připomínající naše štastné chvíle, vzpomínku na někoho, kdo už tady třeba není. Prostě udeří vzpomínky naší vlastní minulosti.
Je to naše minulost, bez níž by nikdy nebyla přítomnost a budoucnost.
V tom letošní předvánočním shonu jsem probíral krabice dávno odložených věcí. V jedné hluboce uložené jsem nalezl kazety s mluveným slovem i hudbou a písničkami.
Najednou si člověk vzpomene na převratnou dobu, kdy kotoučáky byly postupně vytlačovány moderní dobou a technikou - kazetami. To shánění prvního wolkmena nebo kazetového přehrávače.
A stejně, jako ty kotouče plné nekonečné magnetické pásky, byly po pár letech vytlačeny všem těmi lesklými kotouči CD a DVD.
Prostě život jde dál a dál, mnohdy přespříliš rychlými skoky, které můžeme sice opěvovat jako pokrok, ale možná nám nenápadně kradou i naši vlastní duši.
Vyskládal jsem všechny ty kazety a rychlou inventurou zjistil, že naštěstí řadu písniček mám právě i na těch lesklých koláčích.
Na samotném dnu té staré krabice, nalézl jsem kazetu s dávno zapomenutými  a nádhernými texty.
Nebo zapomenutými, alespoň pro mě osobně.
Vím, že dneska jsou společensky  " oblíbenější " jiná témata, kterými to ve zdejším prostředí je přímo prošpikováno - třeba o politice.
Ale já o taková témata nestojím. Mnohem lepší jsou fotky, nebo témata z obyčejného každodenního života.
A snad právě proto, přidávám právě příhodu se starou krabicí a starou kazetou.
Oni ty texty písní, které zazní, mají něco do sebe i dnes.

 Svět není bílý ani černý

Je peklo i ráj
Je říjen i máj
Je májový déšť
I liják
Je tričko a plášť
Je láska a zášť
Je hazardní hráč
I piják
Je světlo a stín
A je radost i splín
A je písek a jíl
A je stožár i kýl

 O té naší cestě životem

Šel jsem světem tam a sem
někdy rovnou za nosem
měl jsem radost velikou
když mohl jsem jít Afrikou
Já jsem viděl víc a dál
nežli kdybych v klidu spal
jako svatý
Šel jsem světem plnbým chyb
pytlák snů a pytlák ryb
někdy mlčky jindy zas
spoléhal jsem na svůj hlas
Bohudík i bohužel
za to že jsem život měl
kostrbatý

 Co bych asi měl v erbu mít

možná otázka, kterou by si měl položit každý z nás. Možná by pak mohlo bejt líp. Třeba právě s koncem letošního roku  by tato otázka měla zazním v každém srdci. Nebo ve chvílích, kdy si tak strašně slibujeme ta nová přecevzetí.

Když zámečník má v erbu klíč
Tak zahradník má zem a rýč
A snílek mívá v erbu snář
A zítřek nový kalendář
Ale co bych asi já
V erbu měl mít

Když kominík má v erbu dým
Tak básník má tam verš a rým
A poutník dlouhou těžkou hůl
A truhlář nejspíš skříň a stůl
Ale co bych asi já v erbu měl mít

 Přeji nám všem přátelé, ať nalezneme všichni ten správný čistý štít.
A také, nejen současnému počasí nezapomínejme na to,
že stačí kousek ledu na silnici
a co bylo už není.