Když Luna svítí a nám se divoká koťata v domě usadí.

Kolem vše se ztiší. Měsíc, střídající Slunce střežící náš noční odpočinek. Měsíc - ta tajemná koule, která osvětluje noční krajinu. Kolem nás jsou podivné stíny a to vše probouzí zvědavost a fantazii mnohých.  

A nejen lidé, ale i naši čtyřnozí miláčci vnímají onu zvláštní atmosféru Luny. Každý po svém.

A svit měsíce pozorovaly bytosti podivné...

Je magická noc a je lépe ukrýt se do bezpečí

Ať nikdo nespi! Ať nikdo nespi!
Ty rovněž, ó princezno!
Z tvého chladného pokoje,
díváš se na hvězdy,
jak chvějí se láskou a očekáváním.
Ale tajemství mé je ve mně skryté,
mé jméno se nikdo nedozví!
Ne, ne, na tvá ústa jej vyslovím,
až se rozední!
A polibek můj rozbije ticho,
co dělá tě mou...!
Jeho jméno se nikdo nedozví...
A my budeme muset, och, zemřít, zemřít!
Rozplyň se, ó noci! Hvězdy, zmizte za hory!
Sotva úsvit vzejde, já nad ní zvítězím!
Zvítězím! Zvítězím!

A snad na samotný závěr :
Zachycená koťata na fotografii mají svůj zvláštní osud. Ocitli se u nás prostě najednou, spíše tedy někdy krásnou černou kočku, která čekala koťata vyhodil u vesnice a ona se prostě ubytovala u nás. V nepřístupném místě pPorodila 5 krásných koťat - 3 černá a 2 mourovatá. Všechny divoká a s nedůvěrou k člověku. Nedokázali jsme jim v těch vedrech, která panovala nedat mléko a rohlík. Ted už jen zbývá otázka co dál, protože představa, že máme své 3 kočky plus dalších 6 je neskutečná.
Jenže ......
co dělat, když jim člověk nechce ubližit.
Třeba někdo z Vás poradí.