Když člověk slyší píseň padajícího listí.

Všude je krajina zbarvená do krásných podzimních palet a když se člověk zastaví a poslouchá, slyší i ty listy, jak se snášejí k zemi. Ta tichá procházka s přetlakem myšlenek......

Co vůbec víc psát......

„Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.“
– Ruth Rendell

Snad jen, že ......

„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.“
– Jan Werich

 

Všechny obrázky se po kliknutí zobrazí v plné velikosti.

 

Když jsem v brzkých ranních hodinách procházel městem, zněla mi v uších jedna píseň v podání Haničky Hegerové. Stejně, jako mě pronásledovly myšlenky, proč ten, který vtiskl této písni nádherný text se chce angažovat v něčem takovém, jako je politická žumpa.

Já to osobně nepochopím...

 

 

jsou čtyři ráno nebo víc
jsem vzhůru koukám na měsíc a nebo dolu do ulic
kde lampy bloudí
snad je to jedna z nočních můr
co vidím to je soudní dvůr a ten mně teď soudíSoud rána to je nespavost
a notně potměšilý host
je seriózny na výsost a tak mě teď soudí
..........................................
 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Pavel Vrba | pondělí 31.10.2016 16:30 | karma článku: 18,06 | přečteno: 227x
  • Další články autora

Pavel Vrba

Moji milí bakaláři,

12.2.2024 v 19:00 | Karma: 17,03

Pavel Vrba

Zima není vůbec nudná, naopak

25.1.2024 v 14:00 | Karma: 14,30

Pavel Vrba

No co no, tak se omluví

22.1.2024 v 8:00 | Karma: 35,65

Pavel Vrba

Podivnosti myšlenek letošní zimy

19.1.2024 v 19:49 | Karma: 15,90