Když člověk narazí na kutila, vydávajícího se za odborníka.

To je pane pech. A že těch odborníků kolem nás ale je. Nemyslím jen odborníky třeba na politiku, policii, armádu, zahraniční dění a politiku. On člověk narazí na odborníky v různých řemeslech a výrobě. Mám na mysli odborníky, kteří spíše nad skutečným uměním dané profese hledají způsob, jak si pěkně namastit kapsu, za co nejmenší náklady. I mé zkušenosti s různými prapodivnými kutili, kteří svůj odborný um získali četbou letáčku z hobby marketu a hned jsou z nich profesionálové - zedníci, elektrikáři, instalatéři…….

V posledních dnech hladinu veřejného mínění rozčeřila účtenková politika státu. Je to jen šikana, protože se krade ve vrchních patrech, zatímco chudí živnostníci jsou všichni jen a jen poctiví, poctivě odvádějí daně, řádně vystavují faktury a naprosto vše mají v pořádku. Jo a jedině, kde se skutečně krade a rozkrádá, jsou všechny ty porcovačky na úrovni správy země.
Netvrdím, že na těchto argumentech není cosi pravdivého. Ale když si vezmu všechny ty podnikavce v řemeslech, je situace spíše na úrovni hororu, než dobré komedie.
Kolik zde máme všech těch firem, firmiček a OSVČ věnující se problematice stavebnictví, instalatérských a elektrikářských prací………( v dnešní době aktuální jsou podnikavci obchodující třeba s municí).
A kvalita?
Bylo by v našich končinách naivní představou, že všichni řemeslníci svou práci udělají tak, aby se za ni nemuseli stydět. Obávám se, že než odpovědnost a vlastní čest, vítězí balancování v cenových nabídkách tak, aby celková cena  pro zákazníka byla co nejnižší a zákazníka potěšila a zisk na úkor zákazníka a státu byl co největší.
Co na tom, že za pár měsíců nebo let, bude daného zákazníka stát mnohem větší peníze sanace odfláknuté práce.
Náš geniálně vynalezený systém pořádání různých soutěží a výběrových řízení je sice ideologicky hezký, jenže samotný název onoho „průhledného výběru“ nespasí vše, pokud je jediným hlediskem cena díla mnohdy záměrně ovlivněná v plusech nebo mínusech použitými materiály a technologiemi. Jak se pak takové firmy a firmičky mohou vůbec spasit, když kolem nás je tak přísná neviditelná ruka trhu.
Vlastně spasí, vždyť kolik prapodivných eseróček , které se dostaly do likvidace, s přívěskem dluhů zaměstnancům a dodavatelům je v podstatě v našem systému pravdy a lásky právního státu těžce vymahatelná věc.  No na druhou stranu, proč by se tito podnikavci měli něčeho obávat, když potápějící se firmičku nechá v klidu odumřít a v klidu si založí novou.
 A je to chyba i nás zákazníků, protože se necháme ukecat lacinou cenou. Kolik řemeslníků při nabídce ceny díla, mimo ceny nejnižší, nabídne i variantu pro zákazníka sice dražší,  ale kvalitou mnohem lepší. A už jen tato drobná informace svědčí o řemeslníkově profesionalitě.
Ono se nadarmo neříká úsloví, nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci.

A co s těmi rádoby řemeslníky? Jediné jsou veřejné preference o jejich odvedené práci, zkušenosti klientů a tvrdé kontroly a postihy.
A jaká je spojitost s těmi účtenkami? 
No třeba i v těch možných reklamacích a dokazováních. Třeba i v tom malém obchůdku, kde Vám prodají nekvalitní maso a bez účtenky se můžete jít leda tak klouzat.
A jak to vlastně funguje v zahraničí? Myslím tedy v civilizovaných zemích?
 

A tak pár snímků provedené kvality, kterou na mě různí odborníci vyzkoušeli.

Jedna kvalitní práce mistra zedníka a jeho dnes již neexistující firmičky.

A při těch všech diskuzích odborníků na všechny ty témata, vynořila se mi tato myšlenka :