Jsem pardubičanda, kdo je víc ??????

jsem pardubičanda a žiji se svou rodinou v Pardubicích. Nejspíše Vás napadla otázka, proč jsem si právě toto město město vybrala. Odpověd je jednoduchá - protože se mi zde líbí. Kam se hrabe Praha, Brno, Ostrava, Mechov a další. Prostě Pardubice jsou Pardubice.

Je tady spousta nádherných míst, nádherné okolí, klid a mír. Okolí nabízí spousty lesů, rybníků, krásných cest a stezek k relaxu a odpočinku.
Já vím - namítnete, že je to město se vším hlukem, chaosem a zmatkem. Ale není tomu tak všude, jsou místa, kde je krásně, ticho a příjemně.
No třeba tady, řekněte sami ...

Tak co tomu říkáte, no není zde krásně??????

Já toto město miluji, a ráda se sem vracím i se svou celou rodinou.
A můžeme toto město s ostatními porovnávat, protože navštěvujeme různá města a místa, ale tady, tady je nám tak nějak nejlépe.
Teď ani nevím, zda-li jsem se Vám představila.
Jmenuji se Alžběta. Se svým partnerem Pepou jsme svoji dlouho předlouho. Vychovali jsme spousty dětí a ty mají zase své děti .....
Však to znáte.
Společně si užíváme to naše společné každodenní bytí a to víte, taky máme své starosti. Já jsem občas naštvaná na lidi, když vidím jak se chovají k ostatním a k přírodě.
Někdy se i rozčílím, to mě pak můj Pepa říka : Bety nerozčiluj se, jsou hloupí a nepoučitelní.
Ale je pravda, že ted tady máme malinko rušněji. Blízko nás čistí nějaké laguny. Ale jsme rádi, protože ten puch se z oněch míst linoucí, bývá v létě otravný. Dokonce se o tom píše i zde.

A tak mi touto cestou dovolte, představit tu mou velikou rodinu.
Zrovna mám  svou nejnovější fotografii, je aktuální a tak alespoň můžete vidět, jak jsem krásná a inteligentní .....

A se svým partnerem Pepou sdílíme vše, dobré i zlé....

No, ale co si budeme povídat, občas je u nás i bouřka, protože mě někdy ten můj neskutečně štve. Občas ho musím napomenout a vynadat mu. Peří nechává tam kde mu upadne, tohle mu nechutná, u rybářů škemrá o panáka ...... prostě chlap.
Někdy  mě opravdu pořádně naštve ...

A když jsem ročilená .......

A nekomunikuji,  jsem uražená

Musím si jít zaplavat

       A nevařím, ať se nají, kde chce ...

No ale to víte, to udobřování, to přijde také, ale vždy se zdráhám a plavu si do kola..
třeba nějakou zatoulanou vílou potkám ....

 Zase spolu  komunikujeme,  a ještě doma naše příbuzné máme ...

No a to je tak z naší rodiny vše. Když by jste někdy jeli do Pardubic, můžete nás navštívit - hledejte vodní plochu Bajkal a pak stačí jen zavolat
                                                                            " Alžběto jsme zde " .

A snad na samotný závěr - našla jsem pro Vás jednu báseň, autor je sic neznámý, ale ten text je úchvatný:

 Na hladinu jezera listí se snáší, 
labutě k nebi pomalu se vznáší. 
Odletět za teplem jsou přichystané, 
jedna je raněná ta na hladině zůstane. 
Musí se na sebe a lidi spoléhat, 
neví že druh její se nechystá odlétat. 
Labutě nikdy se v nouzi neopustí, 
láska a věrnost jsou jejich cnosti. 
My lidé od nich učit se musíme, 
jeden druhého že taky neopustíme. 
Jako ty labutě věrně při sobě stát, 
obětem pro druhého se nikdy nevyhýbat. 
Co většího v životě můžeme si přát, 
snad jen to, abychom na sklonku života 
tu"Labutí písen' " si spolu mohli zazpívat.

čerpáno zde :