Jak se státi chůvou.

No úplně jednoduše. Obzvláště, když se to stane naprosto neplánovaně a nečekaně. Mě osobně to potkalo včera. Zkušenost opepřená navíc o řadu zážitků, které si člověk mnohdy ani nevymyslí.

Po úspěšném přežití silvestrovského bláznění a vkročení do nového roku 2015 jsem se od své maminky mimo jiné dozvěděl, že po víkendu pojede na 2 dny pryč a protože je to žena pracovitá, tak samozřejmě na nějaké pracovní jednání. Podle toho, jak o tom mluvila tak se i těšila. No nebyl bych to já, abych ji tu nadšenost nepokazil. A přitom jsem celkem hodný a radost druhým se snažím nepokazit.
Jenže ze mě vypadla otázka: „ Mamko, když teda jedeš na dva dny pryč, co pes a kočka? „. Ještě jsem otázku pomalu nedokončil a pojal mě pocit kažení radosti., což mě nakonec mamka potvrdila rychlou odpovědí: „No jo, Pavlíčku, jenže já tam jet musím, tak jsem si myslela že….. „.

I když to není poprvé, vždy se zděsím, obzvláště když věta končí slovy: tak jsem si myslela že….. .
Ta představa, že nebudu hajat ve své postýlce, že se budu trmácet několik desítek kilometrů tam a zpět. Moje nenadšenost situaci vyřešila – prostě to pes i kočka bude muset vydržet, jsou to zvířata venkovní a venku nemrzne.

Nedělní odpoledne přineslo výčitky, copak tam ty dvě chuděry mohu nechat napospas mrazu, větru a podobně? Svolal jsem domácí poradu s bodem jediným – pes a kočka. No jo, jenže vysvětlete to těm mým dvěma fenečkám, že páníček po práci domů nepřijde, bude spát jinde a starat se o tu bestii, co je furt otravuje a nenechá je v klidu. Naštěstí, má drahá polovička se vším svolná celý problém vyřešila: no musíš tam jet, nedá se nic dělat, jen musíme vymyslet i tvé stravování.
„Tak to je pro mě minimální problém, je několik řešení a jedno mě hned napadá. Vím, že to vyzní hrozně, ale už dlouho si říkám, že otestuji lečo v konzervě a na mládí si tak zavzpomínám“, odpověděl jsem pohotově. Navíc večer napadl sníh, vezmu foťák a s pejskem si dáme procházku a ještě cvaknu zimní krajinku.
Úplně vidím, jak Vy odvážlivci, co to nyní čtete, zvedáte oči v sloup s tím, že jsem se zbláznil. Ne nezbláznil. Za totáče jsem si tu a tam lečo kupoval a bylo výborné. A dnes musí být ještě lepší, vždyť je takový výběr a té kvality všude kolem nás. A když lidi blázněj z Ládi Hrušky, proč já bych nezvládl výdobytek plechovky.
A tak moje cesta za pejskem a kočičkou vedla pěkně přes obchoďák – výběr konzerv všelijaký, ale přeci nevezmu tu nejlevnější. K tomu nějakej rohlíček a s klidem jedu plnit roli chůvy. Jen z té zimní procházky nic nebude, venku přes den vše roztálo a zůstala jen čvachtanice. Když jsem přijel za opuštěným pejskem, vítal mě u vrat o sto šest. Po chvíli přiběhl i kočičák, no podle výrazu čekal, že se mu vrátila panička a já mu rozhodně radost neudělám.
Oba dva jsem upozornil,  že tady teď velím já a že jsem zde kvůli nim. Má slova pochopila v okamžiku krmení a když jsem nesl polena. Jejich výraz jasně naznačovali těšení, že ačkoliv jsou venkáči, domácím teplíčkem rozhodně nepohrdnou. Nakonec jsme všichni tři seděli před krbem, užívali si plápolajícího ohně a zvuku praskajícího dřeva. Bedlivě sledován jsem byl i při přípravě vlastního pokrmu, vždyť co kdyby mi něco náhodou spadlo dolů.

Odpoledne rychle uteklo a blížící se noc opět ukázala, jak jsem málo důsledný. Oba dva jsem vyvenčil a šli jsme spát. No jo, jenže moje postýlka to nebyla a tak jsem se notnou dobu převaloval. Ale aspoň jsem měl možnost sledovat, jak ti mí dva čtyřnozí přátelé dokáží pěkně chrápat. Ráno jsem vstával rozlámaný a nevyspalý, ale uvnitř šťastný, jak se oba dva domácí mazlíčci hezky v teplíčku vyhajali.

Jo a jak mi chutnalo to plechové lečo?Jak bych Vám to tak řekl. Je to obdobné jako s banány, dnes si jich koupíte tunu, akorát se nedají jíst. Ale ty párečky z leča pejskovi a kočičce chutnaly.