I drobná mince přináší štěstí

Každodenní bombardování pseudokulturou a pseudouměním. Na sociálních sítích šířená škála videí a záznamů, plná spíše nevkusu než krásy. Přesto se tu a tam objeví dílo, které člověka chytí u srdce.

Možná vlivem naší uspěchané doby, kdy chybí čas popřemýšlet nad skutečnou kvalitou a poznáním toho či onoho díla, tak moc toužíme a prožíváme ty ojedinělé a krásné věci, se kterými se setkáme. Možná i právě proto je tak intenzivně prožíváme se snahou porazit vyhořelost, znechucení a beznaděj.
Osobně mám rád tyto výjimečná a mnohdy nenápadná díla. Díla oslovující čtenáře nebo posluchače, tak nějak u srdíčka – díky tónům, zachycenému prostředí, netradičního zpracování a nebo příběhu „ beze slov “, protože komentáře by byly zbytečné.
Takové to mražení v zádech, které se stupňuje až k slzám štěstí. Nejde to pojmenovat- jak vyjádřit třeba hudbu? Nemá vůni, nemá tvar, nedá se zvážit ani změřit, prostě umění jde jen a jen chápat srdcem a emocemi.
Právě tak mě u srdce oslovilo nenápadné video, kterému dal někdo název: „ Nejlépe utracená mince v historii “. Video je v podstatě jednouché - mladá slečna darující pouličnímu umělci minci a dostane nazpět neuvěřitelné překvapení.
Možná i díky tomuto názvu jsem si vzpomněl na úryvek z Bible – kdy Ježíš řekl: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete.“
Přesně tato věta dokresluje „ být těmi dětmi“ v té nádherné bezprostřednosti, nefalšované radosti, lidé pohlcení nefalšovaným štěstím. V nestrojené, nerežírované a nefalšované atmosféře.
Na samém počátku jen jeden pouliční hudebník a jedna malá slečna, která mu věnovala minci. Možná to, co nám tak v běžném životě neuvěřitelně chybí.

A tak dál již be ze slov.