Fenomén a zatracenec doby Karel Kryl......

Dnes uplynulo 72 let od narození písničkáře a textaře, celoživotního emigranta Karla Kryla. A já opět nějakou chvíli čekal a čekám a stále s nadějí, že se přeci jen něco ve sdělovacích prostředcích objeví. Já vím, jsem naivní..

Po narození Karla mu sudičky dle mého názoru určily cestu pomyslného tuláka. Tuláka s velkým vnímáním, sociálním cítěním a někdy možná i s náročnými pohledy na svět, kdy očekával od lidí klasické hodnoty a morální principy, které pro mnohé vyšly už z módy. Na cestu mu do pomyslného uzlíčku přidaly zpěv a nadání na texty, kterými dokázal popsat všechny ty společenské a politické nešvary. Karel Kryl se narodil do tiskařské rodiny, ale jeho touha byla stát se hrnčířem po svém pradědečkovi. Během dětství poznal moc nové doby, když byla jejich tiskárna v roce 1950 zabavena. Po absolvování keramické školy v Bechyni se však ukázala předpověď sudiček a mladý Karel se začal věnovat hudbě a poezii. Jeho první veřejnou nahrávkou byla písnička Nevidomá dívka v podání Hany Ulrychové. Jeho postoje a kritika tehdejšího režimu se ještě více zintenzivnila po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Podle dostupných pramenů z tehdejší doby v pořadu Dvanáct na houpačce zazněla písnička Bratříčku, zavírej vrátka. Tato píseň se stala fenoménem nejen hudebních soutěží ale i lidí. Tato píseň byla zároveň nekompromisním nastavením zrcadla tehdejší moci. Nebylo tedy tak překvapivé, že byla na mnoho let písní zakázanou, stejně jako další písně i samotná existence Karla Kryla.

V září roku 1969 Kryl odjel na festival do Německa, kde požádal o politický azyl a v tomto azylu zůstal až do roku 1989. Karel Kryl nikdy nepožádal o německé občanství, neboť bez ohledu na to, co ho potkalo ve vlastní zemi, byl hrdým občanem Československa.  

Do své rodné vlasti se vrátil v listopadu 1989, kdy šel na pohřeb své matky. Paradoxně se vrátil do vlasti, kde se na plné obrátky rozjížděla Sametová revoluce a Karel Kryl se stal jedním z jejich fenoménů. V průběhu následující doby se jeho nadšení ve společenské změny změnilo spíše na zklamání. Možná to někdo označí třeba tím, že byl přespřílišný idealista, snílek a že zahořkl. Třeba to je i pravda, vždyť byl jeden z těch, co nahlas protestovali proti rozpadu Československa, chování novodobých elit, včetně Havla, nedostatečnému vyrovnání s představiteli tehdejšího režimu, či vzniku novodobých vexláků a podvodníků. A zase to dělal po svém, tak jako vždycky. Čím dál hlasitěji bylo slyšet jeho písně, jakými byla například  Sametové jaro, Od Čadce k Dunaju, Kádrují mě nebo Demokracie nebo báseň  Timur a jeho parta.
Jeho nespokojenost a rozčarování nad vývojem společnosti narůstala. Navíc se začal postupně setkávat s opakujícími se stíny minulosti, kdy tehdejší novinářská elita s ním nechtěla zveřejňovat články a rozhovory. Podle svého vyjádření v Půlkacíři, byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat, což však nedokázal a své názory včetně kritiky vyjadřoval až do své náhlé smrti dne 3. března 1994.

Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze, které se účastnilo kolem čtyř tisíc lidí. Lidí, které tento pomyslný tulák a věčný emigrant oslovil svými postoji, názory a písněmi. Tehdejší politická reprezentace však Krylovi neodpustila ani na jeho poslední cestě. Alespoň soudě dle jejich minimální účasti na této mši. K tomuto postoji se později vyjádřil i Ivan Martin Jirous :

 „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jackson“.  čerpáno zde:

A tak tehdejší Hrad alespoň vyslal  Ivana Medka, který v projevu řekl: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho proto nemají rádi,“
a  z publika se ozvalo několik výkřiků:

                                                                         „Lžete!“

čerpáno zde:

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

Nedělám si iluze, že byl Karel Kryl dokonalý člověk. Takový neexistuje a jen ten hloupý člověk si myslí, že dokonalým je. Zcela určitě měl chyby jako každý z nás. Jenže byl v řadě věcí jiný, vyčníval z mas a nepodléhal davům bez názorů a mnohdy bez svědomí.

Co dodat na závěr?

Příliš často si kladu otázku, co by tomu všemu říkal Karel Kryl dnes.

Kryl

Karlu Krylovi věnovány další články, které naleznete například zde  a  zde  a  zde   a   zde 

Myšlenky Karla Kryla čerpány zde :