stejně jako z pokrytectví, falešných příkladů humanity a lidskosti. Když slyším slova všech těch lidumilů vyvolávající v člověku pocit, že daný jedinec je buď psychopatický , nebo úplně bez zdravého selského rozumu.
Události posledních dnů, včetně sadistické vraždy kněze ukazují, že něco není v pořádku. A ten nepořádek není ve všech těch teroristech a lidí, kteří nerespektují základní úctu k životu jako takovému, ale v nás samotných. V nás, kteří jsme dosud neuměli nebo z pohodlnosti sobě vlastní nechtěli vystavit stopku těm, které jsme volili.
Kolem sebe stále slýcháme o utrpení chudáků migrantů, kteří utíkají před zvůlí fanatiků Islámského státu. Neustále slyšíme o nutnosti humanity a lidskosti, mnohdy dokazované kdo ví jak psychopatickými osobnostmi argumentujícími ještě vyšinutějšími argumenty o tom, jak za doby totality, našim lidem, kteří emigrovali před zrůdností totality do ciziny stejně pomáhali ostatní země, do kterých utíkali.
Argumenty, při kterých se mi ekluje zbytek stravy v žaludku s nutností jejich pomyslného vyvržení.
Kolik našich lidí, kteří opouštěli v době totality naši zemi, v zemích, kde našli útočiště či zastání sestavovaly všechny bomby, obohacené všemi železnými částmi s cílem zabít co nejvíce lidí. Kolik našich lidí podřezalo knězů či jiných zajatců. Nebo se snad nemuseli podřídit tamním zákonům, společenskému chování a vystupování?
Argumenty zvrácených pravdoláskařů, možná zralých na vyšetření u psychiatrů.
A námi volení politici svolní k diktátu kohosi.
A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.
Ne, nejsme žádný fašista či jiný ista.
Vážím si každého lidského života a tak vím, že jsou mezi všemi těmi, co utíkají lidé co opravdu trpí.
Jenže…..
Ve všech těch zprávách světových agentur je tak mnoho otázek a otazníků.
Proč je většina mužů, kteří by se zbraní v ruce měli bránit své rodiny.
Proč bych měl hledat lidský pohled, když ti , jimž je pomáháno žádný lidský pohled a úctu k životu nemá.
Proč bych měl věřit argumentům neziskovek, jenž kdo ví, jaká je pravda o jejich činnosti a skutečných zájmech.
A tak právě při těch všech zprávách narůstá v obyčejných lidech strach. Strach o vlastní bytí, o ohrožení vlastního života a života jejich blízkých. A jakmile zazní nahlas jejich strach, jsou označeni rasisty či fašisty.
Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže.
Když slyším všechny ty zprávy o zvěrstvech, doplněných pokryteckým lidumilstvím našich přespřílíš upocených politiků, kteří ode mne mají vyslovenu nedůvěru hraničící se zradou kladu si otázku, dříve nevyslovenou:
Probudíme se teprve tehdy, až se podobné zvěrstvo stane v naší zemi, či obchodním domě, na koncertě či kostele?
Budeme i nadále poslouchat všechny ty pokrytecké řeči psychopatických pravdoláskařů? Budeme stejnými humanisty i na případném pohřbu našich blízkých, kteří jen doplatili na podcenění nebezpečí s úlisným zdůvodněním, že to byla jen a jen nešťastná náhoda a že jen a jen byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě?
Pokryteckými elitami jsou nám podsouváni nepřátelé, proti kterým tak rádi harašíme zbraněmi a jakými si společenskými smlouvami.
A bezprostřední riziko je záměrně zakrýváno nebo ještě mnohem hůře zveličováno.
A mnozí psychopati s plnými ústy pravdoláskařstí jen a jen tomuto klamu přisluhují.
A nikdo se vlastně neptá, kdo tahá za nitky či komu to vše jen prospívá.
Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní.
Kolik nám vlastně zbývá času, než i naši zem potkají stejné události jako se stali ve Francii, Německu či jiných zemích?
Jak velkou daň za falešnou humanitu zaplatí každý z nás?
Citace čerpána zde :
