Dokud nám poteče voda z kohoutku, bude to dobrý

nebo ještě lépe řečeno, dokud nebudeme ústy rýt zemi. Je u nás sucho. Stačí v těchto dnech zasunout rýč do země a člověk zjistí, že je do 30 cm zem vyprahlá. A šaškové za mikrofony rádií, vypouštějí do éteru hloupé slogany:

Venku je krásně, svítí sluníčko a je dobře, že neprší, vyslechl jsem dneska zrovna takovou hlášku. A politici se předhánějí ve sloganech a heslech, a to jen pro touhu po korytech aktuálně v Evropském parlamentu.

Je téměř 30 let po revoluci a my už nemusíme stát fronty na banány. Všude je všeho přeci dostatek. Stačí málo, nakoupit lze vše po kilech.
A vede se nám dobře. A možná si ani nevšimneme, že banány dnes stojí méně, než brambory, kterých je nedostatek.

A když už ty brambory seženeme, pokládáme si otázku, zda je vůbec pozřeme. Vždyť není ještě tak zle, protože nás když tak zachrání naši bratři unijní.
Pokud to tedy vůbec půjde a sami budou mít dost pro své lidi.
Je sucho, vody je čím dál méně a to již několik let. A to je chvilku po zimě. A podle všech předpovědí, přijdou chvíle ještě krušnější.
Prostě v přírodě to tak je. Přírodu neosedlal ani socialismus a neosedlá ho ni kapitalismus. Je to jen o člověku, zda se naučí s přírodou žít a třeba právě s vodou hospodařit.

V celém sedmém desetiletí převládalo suché počasí Po tuhých, dlouhotrvajících zimách, kdy za velkých mrazů, po celé desetiletí se opakujících, napadlo každý rok mnoho sněhu, takže tři měsíce i déle trvající jízda na saních nebyla vzácností, dostavilo se vždy teplé, suché léto s dostatečnými srážkami a tím bohatou úrodou polní. Výstředně suchý rok byl 1865. V tom roku od jarního zasetí až do podzimu ani milimetr srážek vodních nespadl. Následky sucha byly hrozné. V naší úrodné krajině nemohlo obilí, zvláště jařiny, vymetat a vymetané klasy zaschly, aniž zrno nalilo, takže sklizené obilí, když se vymlátilo, bylo jen pouhá zadina a dalo u ozimů 3-4, u jařin 2-3 korce zrní po korci. Obilí jaré se namnoze trhalo, jelikož kosa by je byla nezachytila; vše ostatní, které poněkud k sečení bylo, seklo se vesměs, ozimy i jařiny, na řady. Rovněž sena na lukách bylo málo a otavy zcela žádné. Jetel nebylo tehdáž namnoze ve šťovíku ani vidět a vše to nestačilo ani na zelené krmení dobytku, takže na sušení nic nezbylo. Který rolník měl zásobu staré slámy, byl na tom s výživou dobytka poněkud dobře. Takových hospodářů, zásobených starou pící, bylo však v tehdejším čase málo.
čerpáno z knihy Josefa Volfa: Z pamětí starého českého sedláka (1936)

Tak popisuje Josef Volf sucho, které provázelo naši zem v roce 1865. Tehdejší sedláci zcela určitě netrpělivě vyhlíželi rok nový, který snad bude pro všechny srážkově příznivější. Netušili však, že rok po té, přijde mnohem větší tragédie.
Když píšu o suchu, kladu si otázku, co jsme jako společnost udělali lépe pro ochranu půdy, vody a jak jsme přizpůsobili zemědělství. Kolik všelijakých hesel a slibů jsme už slyšeli od těch, které jsme zvolili za posledních 10 let.
Realita?
Na místech úrodných polí dál a dál vyrůstají montovny a zemi svazujeme do betonového sarkofágu. Plodiny, zajišťující potravinovou soběstačnou nahradily solární panely. Ve jménu ochrany životního prostředí, všude září řepkové lány. Všechny ty příměsi do biopaliv, vykoupené jedovatými postřiky. Pitná voda, vodárny v majoritním vlastnictví zahraničních společností, nad kterými není kontrola. Kolik se za tu dobu skutečně realizovalo různých opatření? Jak se u nás změnilo obhospodařování polí k ochraně vody? Velmi často se rádi porovnáváme s ostatními státy západní Evropy, jak jsme odpovědní, jak jsme skvělí. Tedy z těch, co už dávno opustili velké a rozlehlé lány a upřednostňují ochranu půdy před erozí a opatření k ochraně vody.

„Špiníme svůj vzduch a vodu a žijeme ve hluku a špíně, které by žádné jiné zvíře nesneslo a zároveň nám politikové a reklama říkají, že jsme se nikdy neměli tak dobře. Závislost moderních vlád na podobných nepravdách vede k hanebnému znečišťování mysli: televize, rozhlas, film a valná část školské výchovy.“          
Gary Snyder

Já nejsem odborníkem ani na hydrogeologii, ani na zemědělství, od toho jsou jiné kapacity, co se danému oboru odborně věnují. Mě jen poněkud děsí představa, že si k nedělnímu obědu dám řízek s banánovou kaší, či husičku se zelím a místo knedlíků, dám si našlehané pyré z banánů. Stejně tak, jako mě děsí, že otočím kohoutkem… nepoteče nic. A když už poteče, bude kapka vody, vyvážená zlatem. A s jistou nedůvěrou poslouchám proklamace o tom, jak zase nějaké dotace přinesou změnu. Ono je sice hezký, že se apeluje na lid prostý „ať s vodou šetří“, ale to se zase nehodí společnostem ze zahraničí. Ony když klesají zisky, je potřeba zvýšit cenu vody.
Vždyť nakonec, kde končí zisky těchto společností?

Já to nevím…