Choltické škobrtání - část třetí - vody a rybníky. A smutek.

Závěrečný díl toho mého choltického putování. A nebyl bych to já, kdybych se nesnažil najít nějakou tu vodu. A zde se musím hodně pochválit - našel jsem spoustu vody, vodních hladin a zrcadel.

Za choltickým zámkem a parkem nalezl jsem dvě vodní zrcadla. Pěkně udržované a s řadou zajímavých míst, která přímo lákají k zastavení a kocháním se všemi těmi pohledy. A také k hledání vodní víly, vodních či lesních skřítků.
A kdo ví, třeba jsem někde nějakou tu dobrou bytost i zachytil ......

Uklidňující pohled o vodní hladiny, máme štěstí voda je křišťálově čistá

a to vodní zrcadlo odráží nebeské končiny

a všude nádherná zákoutí

A jsme u konce  toho mého choltického škobrtání, moc všem děkuji za návštěvu a přeji krásný den a dny následující.
Aby naše životy byly prožívány jen ve štěstí a v krásných věcech. A v tom štěstí aby jsme byli volní, jako list na vodní hladině.

Smutná poznámka na závěr.

Pří přípravě tohoto fotoblogu jsem si zrovna pouštěl hudbu Petra Hapky. Netušil jsem, že za pár dní přijde tak smutná zpráva. Snad možná pro ty všechny roky, kdy jsem tak rád poslouchal jeho skladby , pociťoval to nádherné mražení v zádech.....
Vzpomínám na jeden natočený dokument právě s Petrem Hapkou ve kterém se podělil o spoustu svých nádherných myšlenek a postojů - život se skládá z titěrných štestíček, štestíčko je, že mi na hlavu nespadne cihla nebo netrefí zbloudilá kulka....

 Smrt Petra Hapky zasáhla mnoho lidí. Přibývá článků a vzpomínek......

Já mohu jediné, zveřejnit fotografie, které jsem připravoval a u níž mě právě zněla ta nádherná hudba Pana Skladatele Petra Hapky.

A jediný svůj komentář na závěr: Pane Skladateli, děkuji, že jste byl. Kdyby mě spusta let neprovázela Vaše hudba, byl bych o něco chudší na duši.