Černobílé lesnění.

Černobílé vnímání světa není dobré. Přesto, jsou okamžiky, kdy právě prolínající se černobílá vytváří nádherné obrazy a pohledy.

V dnešních parných dnech, kde na mnoha místech kolem sebe vidíme žárem rozpraskané louky a pole, travnaté plochy ztrácejí svou přirozenou zelenou barvu a mnohá místa hlásí nedostatek vody.
Bojovat s vedrem se dá všelijak, u vodních toků a ploch nebo vyhledáváním stínu lesních porostů. A tak jsem se i já hledal utočiště právě v jednom lese.
A v kontextu toho vedra a spálené země, využil jsem magie světla a stínů.

V černobílé fotografii hraje světlo a stín. Jaké budou zákonitosti v té barevné, to já zatím nevím. A taky nevím, jestli se k tomu někdy dostanu. Ty zákony však budou jiný. Ale v černobílý fotografii, v té nuanci, která se odehrává mezi největším stínem a největším světlem, to může být i bez slunce. Hlavně, aby se tam, jak v tom světle, tak v tom stínu, něco odehrávalo! S tím musíte počítat. To je vlastně takové to kouzlo černobílé fotografie. Vona třeba zdánlivě efektní nebude, ale pořád vás k ní bude něco přitahovat.

                                                                                           Josef Sudek