Byťák už nehrozí

Zásadní a vítaná změna, započatá v průběhu devadesátých let v oblasti bytové politiky státu.Doba provázena i naivními představami o zásadním zlomu v bytové politice ve stylu: Králíkárny, které jsou přežitkem minulosti, budou v brzké době nahrazeny novými domy. A lid se veselil a všichni se těšili na domy s bazénem a rozlehlým parkem.No a jak to je ve všem – realita je vždy jiná a čas je nejlepším sítem oddělení naivity od reality.

A tak jsou dál a dál naše města a městečka zdobena dominantou panelových domů a sídlišť. Příchod devadesátých let znamenal zásadní změnu ve vlastnictví bytů a domů a tím i v opravách a údržbě. Odprodej domů a bytů formou privatizace do osobního vlastnictví probíhal někde hladce, a někde klasicky „po česku“, včetně nehorázných gaunerských podvodů a švindlů.
Bez ohledu na všechny problémy jsem přesvědčený, že to bylo správné rozhodnutí. Podmínky privatizace a stanovení zásad chodu v nových vlastnických subjektech, umožnily vznik bytových družstev nebo společenství vlastníků se základní myšlenkou:  „Lidé, co zde bydlí, si vše platí a o všem rozhodují sami “. Doba, kdy se řadu let platil nájem, ale do domu se nic neinvestovalo, dostalo definitivní stopku.
Jenže ta úskalí……..
V první řadě jde o překonání zažitého „ někdo se o mě staral „ na „ musím se starat, musím se podílet na zásadním rozhodování ale í nést plnou odpovědnost “. A to není nikdy jednoduché. Navíc, co člen družstva nebo společenství – to i vlastní názor a představy ať v dobrém, či mylném (slovo hloupém záměrně dávám do závorky). Každá skupina lidí musí být nějak organizována a někým vedena. A tak veškerá tíha a odpovědnost je vržena na dobrovolné funkce členů výboru – statutární orgán.
V dnešní uspěchané době sehnat schopné, odpovědné a poctivé členy zástupců vlastníků je mnohdy nadlidský výkon. Brouků pytlíků, kritiků a lidí, „ co by to vždy dělali nejlépe“, je v naší zemi celkem dost. Ale schopných něco dokázat, zejména v zájmu celku, je málo. Řada vlastníků bytů žije navíc v naivní představě, že jediné co je má zajímat, končí za vstupními dveřmi jejich bytu. A to nejen ve vztahu ke společným prostorům, výtahům a dalším částem domu, ale také v rozhodování o důležitých věcech, které mají vliv i na budoucnost života v domě.
Členové statutárního orgánu, kteří to dělají více méně za hubičku, musí být mnohdy nejen psychologové, taktici a ekonomové, ale musí být naprostými optimisty.
Řada ataků a infarktních situací nastává v okamžiku důležitých oprav a rekonstrukcí. Vidíme to kolem sebe – kvalitní, ale také nekvalitní firmy, byť by vybavené potřebnými certifikáty jakosti a kvality a které více zajímají zisky a jak nejjednodušeji „ očůrat zákazníka “. Ale i financování rekonstrukcí a oprav, kdy mnozí vlastníci mají představu, že za málo peněz lze koupit hodně muziky.
Osobně pamatuji dobu, kdy jednání o rekonstrukci a modernizaci domu naráželo na obrovské byrokratické problémy už ve stádiu příprav při vydávání stavebního povolení a které připomínalo svým průběhem pohádku o kohoutkovi a slepičce nebo hru na slepou bábu.
Velké stavební akce mají navíc jednu velikou výhodu - ukáží povahy lidí. A že to je někdy hodně smutný stav. Anonymní udání, pomluvy a osočování z předražení nějaké zakázky a vždy zaručeně s úplatkem.
Stav, který se opakuje v našem každodenním životě a ve všech oblastech – ta naše povaha česká. Závist, nevzdělanost a hloupost. Ale také lenost, třeba právě v tom, že když něco přesně nevím, měl bych si před vlastním tvrzením zjistit fakta. A nebo - ještě lépe, jít do výboru a ukázat všem, jak se to má dělat správně.
Domněnky, ty jsou skutečně k ničemu. Ale fakta – třeba, o tom, že nikdy nemůžu porovnávat ceny např. rekonstrukcí výtahů, aniž bychom o tom něco věděli. Nebo bojkotovat modernizaci jen proto, že mi zde 30 let něco sloužilo a bude sloužit dál.
Po provedených opravách za vlastní peníze si řada vlastníků ani neváží toho, co se opravilo a vybudovalo.
Dnešní doba navíc ukazuje nutnost mnohem větší obezřetnosti a odpovědnosti. Řada lidí, kteří se neštítí těch nejpodlejších podvodů. Dnešní demokratický systém a tzv. právní stát bohužel dostatečným způsobem nechrání poctivé lidi a tvrdě netrestá gaunery. Na druhou stranu sebelepší právní ochrana nepomůže, pokud sami nejsme obezřetní a pozorní. A naletí se opravdu velmi snadno.
Spousty zpráv ve sdělovacích prostředcích jen dokresluje činnosti šmejdů, mezi které osobně řadím i podomní prodejce, nabízeče „výhodných“ dodavatelů energií. Bohužel do skupiny šmejdů řadím i některé lidi, kteří co by členové statutárních orgánů okradli své nejbližší – bez svědomí a bez zardění.
Vše souvisí se vším, važme si proto lidí, kteří jsou poctiví a slušní. Nebojme se potlačovat šmejdy všeho druhu, veřejně pranýřovat nekvalitní firmy a rádoby řemeslníky, ale také chvalme a propagujme ty slušné. Ona řada věcí není jen věcí jednoho domu, on to je totiž problém nás všech.

A snad jen na okraj - opět se nám šíří falešné emaily, upozorňující na dluhy u exekutorů s bonusovým virem, opět se nám objevil jistý idiot, který sedne za volant ožralý a někoho srazí