Armáda ČR s vojáky, bez společenských a psychologických znalostí?????

Tak nějak by se dal charakterizovat názor kolegy blogera pana Jetvarta  Manukjana. Při prvním přečtení tohoto „odborně fundovaného článku “ jsem nejprve nechtěl obsah komentovat. 

Jenže, jak jisté úsloví praví, názory nemění jen blbci nebo mrtvoly. Zatím a doufám, že nejsem ani jedno. Ale tak nějak cítím potřebu se nad jeho erudovaným a odborným pohledem pozastavit a říci i svůj názor k řadě jeho tvrzení.
Nehodlám nijak rozporovat jeho politické pohledy a názory. Chci se však pozastavit nad některými tvrzeními, která uvádí.
Kolega Jetvart ve svém blogu, který naleznete zde, uvádí několik názorů, které se přímo dotýkají Armády České republiky, respektive samotných vojáků. Na jeho tvrzení reaguji jen z toho důvodu, že o té naší armádě něco malinko vím, i když pravda, nedosahuji takových znalostí, které má sám autor.

Cituji:
1. Armáda se netěší úctě spoluobčanů naprosto oprávněně. Naposledy nás bránila někdy ve středověku. Většinou to byla vina politiků, ale pokud bychom byli bez armády, naprosto nic v minulosti by se nezměnilo. Čeští vojáci často bojovali na obou stranách sami proti sobě.
Možná, kdyby autor těchto vět více přemýšlel a sebevzdělával se, nikdy by takovou hloupost nenapsal. Hloupost, která je pošpiněním památky stovky lidí a hrdinů, kteří bojovali jako legionáři a vojáci během I. a II. světové války. A většina z nich obětoval to nejcennější – svůj vlastní život a mnohdy i utrpení celé jejich rodiny. Je to i urážka těch, kteří bojovali třeba v řadách RAF ve druhé světové válce a kteří místo společenského uznání, byli popravováni a vězněni totalitním režimem, vůči němuž se pan autor tak podbízivě vyhraňuje.

2. Velitelství armády a ministerstvo obrany se stalo synonymem korupce a neschopnosti. Těch afér bylo mnoho, doprovázeli takřka každý větší nákup.
Je pravda, že Ministerstvo obrany provází řada afér, které ji nedělají dobré jméno. Nehrajme si však na to, že je to jen a jen problém Ministerstva obrany. On to je problém tak nějak v naší zemi celospolečenský.

3. Armáda sama sebe téměř zbavila schopnosti obrany naší země, většinu těžkých zbraní vhodných k obraně země prodala a místo nich nakoupila lehké zbraně vhodné pro boj s partyzány.
Škoda, že pan autor při tomto tvrzení neuvedl příklady oněch těžkých zbraní. Navíc zbraní, z nichž řada spadala do mezinárodní smlouvy o odzbrojení. Rovněž terminologie zbraní vhodných pro boj s partyzány je sice možná čtenářsky líbivá, ale které zbraně vlastně myslí? Zároveň pan autor zcela opomíjí vliv ekonomiky státu a klesajícího rozpočtu na obranu státu v posledních letech, ale také změny v oblasti taktického umění a kolektivní obrany.

4.  Zatímco před nepřítelem vždy složila zbraně bez boje, armáda používá svou sílu proti civilistům, které by měla bránit. Vojenská policie se samopaly obsadila budovu České televize v honbě za ztracenými dokumenty, vojenská rozvědka sledovala zákonitou manželku na přání žárlivé milenky.
Pan autor se nejspíše shlédl v komerčních televizích. Hlavně to napsat tak, aby to zaujalo a nevadí, že je to plné hloupostí a nepřesností. A především nesmírně idiotské. Kdyby se jen ten autor sebevzdělával a nespokojil se s málem, možná by pochopil kdy a za jakých podmínek složila zbraně. Kdyby se více zabýval historickými prameny přišel by na to, že vše končí u politiky. Možná by přišel na to, že mnozí vojáci opouštěli vybudované pevnosti na hranicích se slzami v očích a bezmocností a mnozí ukončili svůj život i sebevraždou.

Snad možná jen z důvodu kolegiality a poučení vkládám odkaz k projevu generála Jana Syrového ze dne 30.9.1938. Tento historický projev si můžete přečíst  zde :    a autenticky poslechnout   zde :

A to nechci připomínat situace spojených s povodněmi a dalšími přírodními katastrofami.

5. Našim vojákům bohužel nejsou jasné ani základní společenské a psychologické znalosti, natož životní moudrost. A tak se hrozbami snaží vynutit si naši úctu. Očividně nechápou, že jak společenské ocenění, tak nenávist je prostě ohodnocení jejich činů veřejností.

Nevím, kolik vojáků pan autor zná osobně, ale věřím, že určitě víc než já když předkládá taková tvrzení. A já osobně bych se takové hodnocení bál do veřejného média napsat. Ano, blbce lze najít všude, nejen v armádě, prostě všude i mezi blogery. Ale já znám nesmírně vzdělané vojáky, specialisty a odborníky, kteří jsou uznávaní nejen u nás, ale i ve světě. Opět , kdyby se pan autor více vzdělával, zjistil by, jak úzká propojenost odborníků v armádě a civilní sféry existuje. Nejen v oboru lékařství, ale strojírenství, chemie, výzkumných prací, školství a dalších.

6. Co na zahraničních misích dělají se tají. Ta pomoc se dost změnila od té původní polní nemocnice. Pak se mluvilo o týmu stavařů, později střežení, pak se provalilo o navádění bombardérů na cíl a odstřelovačích. Místo chránění civilistů, když se naši vojáci dostali pod palbu, tak utíkali do nejbližší vesnice. Touha po zářezu na pažbě. Já jsem ty zprávy nijak nevyhledával, ale z toho co si za ty roky náhodně pamatuji, tak se Češi dost zaměřili na děti. Vyvinuli počítačovou hru zdarma, kterou když si děti instalovali do počítače, tak kromě hraní sloužila ke sledování aktivit jejich rodičů. Ti zabití členové hlídky zase rozdávali dárky dětem, a snažili se z nich při rozhovoru vytáhnout nějaké informace. To jsou jen drobty, které se provalily, pravda bude asi daleko horší.

Co říci na takový komentář, když spíš vyvolá otázky:
Autor u toho všeho byl? 
Autor je na vlastní oči viděl utíkat?
Autor byl u rozdávání počítačové hry?
Autor viděl dělání zářezů na pažbě?
Kde to všechno autor vlastně vzal?
Autor však své zdroje nakonec i prozradil: Já jsem ty zprávy nijak nevyhledával, ale z toho co si za ty roky náhodně pamatuji, tak se Češi dost zaměřili na děti.

Pane kolego autore, možná by se nad publikovanými tématy chtělo více zamyslet a psát to, čím si budete jistý.A taky tak na naše vojáky neplivejte jedovaté sliny, nikdy totiž nevíte, kdy Vám třeba některý z nich jednou zachrání život.

A na samotný závěr jedno úsloví :
Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba. Jan Werich