Zdá se Vám tato kombinace podivná? Ale kdepak, stejně tak, jako to je v našich životech záleží na úhlu pohledu.
Možná by se mé dnešní zamyšlení mělo jmenovat : "Když zpracovávám fotografie, které jsou v podstatě sami o sobě druhořadé " nebo možná lépe " Když se odšpuntují emoce".
A člověk ani neví, jak k tomu přijde a vše je spíše dílem náhody. Třeba jen tím, že si k tomu pustí nádherné skladby, které mu dokreslují všechny ty zachycené pohledy. Pohledy na místa nedávno navštívená, která se však každým dnem zamlžují do oparu vzpomínek.
Hudba, která jako by vytěsnila momentální prázdnotu mysli a pomyslnými barevnými odstíny domalovává obrázky.
Hudba, která je lékem na všechny ty civilizační nemoci. Lék na všechny ty valící se negativní a mnohdy zkreslené iformace a polopravdy, které zabíjí naše srdce.
Jenže .....
Co je vlastně ta hudba? Nedá se změřit, nemá vůni ani zápach. Aby se líbila, musí být dobrá a chytit u srdce, aby chytila u srdce, musí mít člověk uši a srdce.
A tak zkuste to také tak - zastavit se a pustit zvuk
a prohlížet si fotografie a nemusí být zrovna ty mé. O ty v tomto případě přeci vůbec nejde.
Přátelé, přeji všem krásné dny, otevřená srdce a lásku.
Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě. Jan Werich
